Od letních měsíců si slibujeme každý něco jiného. Podvědomě tíhneme ke zvolnění. Malinko se přibližujeme k jižanským národům a zvolňujeme tempo v děsivém vedru.
I přesto, že v našich zeměpisných šířkách je konečně příjemně, vyrážíme do neskutečných veder k moři. I já. A potáhnu s sebou tři děti.
Mám premiéru. Pojedu sama bez manžela s dětmi autem do Chorvatska na skupinové cvičení jógy. Připojím se k partičce matek, které tak cestují roky a jejich děti mezitím stárnou s nimi.
Překvapení ze strany mého blízkého okolí bylo velké.
„Ty si odvážná, vždyť ty ženský, se kterými jedeš, skoro neznáš!“
„No a? Tak poznám. Budu expandovat s mojí sympatickou náturou.“
„A kam jedete? K Poreči, jo? Tam se vždycky jezdilo souložit.“
„Prosím tě? A s kým?“
Kamarádka povytáhla obočí a s evidentní znalostí terénu ucedila: „To víš, Chorvati…“
Nevím, nemám pocit, že bych někdy viděla v Chorvatsku v koncentrovaném množství nastoupené alfa samce, kteří prahnou po matce z Benic.
„A co tam budete dělat?“
„Ráno je jóga a večer kruháček.“
Telefonní spojení s kamarádkou způsobilo šum na drátě.
„Grupáček?“
„Seš normální? Kruháček – kruhový trénink! Budou tam matky s dětmi!“
„To se nevylučuje, zlato. Ty vaše děti jsou už tak velké, že vás nepotřebují a budou prohánět turistky v Poreči. To si nevěděla, že Poreč byla vždycky destinace Američanů?“
Nevím, o žádném místě v Chorvatsku, které by opakovaně uchvátilo turisty z Ameriky. A vzhledem k tomu, jaké mám představy o dívkách a ženách z Ameriky, jsem názoru, že moji synové 15 a 16 let nejsou předurčeni k odchytu velryb. Myslím, že kdejaká maminka z našich končin by byl daleko přijatelnější úlovek…
Ještě jeden telefonát od kamarádky proběhl a ten současně završil mé hrubé představy o dovolené.
„Hele nekupuj si stahovací plavky. Vybrala jsem si je na internetu a těšila se na ně. Manžela jsem lákala na to, že bude mít po svém boku opět lepou děvu s vosím pasem. Přišlo poštou brnění, které skutečně stáhlo pas a ubralo na centimetrech v kritických partiích, ale pak jsem se otočila a veškerá hmota mi vyjela nahoru do nechráněných míst lopatek, trapézů a krku. Prostě špek chtěl na svobodu. Vypadala jsem jako Shrek. Manžel na mě kouká a říká: Hele baby, necháme ty madla lásky na svém místě. Za krk tě chytat nikdy nebudu.“
Je čas na jógu a zklidnění… Zvědomím si pránu jako sílu energie a vitality, která je základem veškerého života. Uvědomím si, že přízemní požitky a drobné nedostatky nejsou pupek světa. Uvědomím si, že gró mého bytí je snaha přibližovat se k harmonii duše, těla a mysli…
A drby a postřehy ze země hříchu vám napíšu až se vrátím.
Vaše Dagmar
Comentários