Základním pravidlem meditace je, najít si tiché nerušené místo, kde nehrozí, že vás někdo přepadne dotazem, jestli bude něco k jídlu anebo jestli jste zajeli na technickou s autem.
Cílem meditace je odpojení našich smyslů od 3D reality. To znamená, cíleně se rozhodnete vydržet vsedě a nerozptylovat se. Nepoužívat oči (neb je zavřete), hmat (na nic nešaháte), chuť (nežvýkáte ani Orbitku), nic nečicháte, protože jste daleko od sporáku, kde stojí hrnec s hotovým gulášem. Slyšíte jen meditační hudbu z vašich sluchátek.
Po dobu meditace si musíte vystačit sami se sebou. Začátky jsou drsné. „Co jako mám dělat, když nejsou žádné vjemy?“ Pak se zaměříte na své myšlenky. Být pozorovatelem svých vlastních myšlenkových výtvorů bývá vskutku zážitek. Na nikoho je neshodíte, jsou jen vaše.
Myšlenky produkují emoce. Najednou se přistihnete, že aniž byste cokoli dělali anebo někdo dělal něco vám, procházíte vztekem, strachem, studem, radostí, netrpělivostí a vším co pestrost emocí nabízí. Myšlenky dokážou gradovat vaše emoce z nuly na sto. Dokážou vzkřísit staré rány a přivolat hezké zážitky.
„Takže takový guláš, který stojí na sporáku o patro níž, mám já v hlavě?“
Na rozdíl od vašeho skutečného guláše, který má všechny ingredience tvořící dohromady lahodný pokrm, vy máte v hlavě proud příchozích myšlenek, konstruktů, které vycházejí z vaší minulosti a budoucnosti zároveň.
Přehoďme metaforicky obsah vaši mysli na vaření guláše.
Představte si, že vaříte guláš ze tři roky starého hovězího, přihodíte (teď hned) za měsíc teprve poražené prase, cibuli jste našli zapadlou v lednici, která sklovatí dřív, než ji hodíte na sádlo. Vše zaprášíte vyčpělou červenou paprikou, kterou jste si koupili před pěti lety na suku v Egyptě s příměsí prachu z rušných ulic. A přihodíte majoránku, ale ta vyroste až příští rok v létě. Už teď ji tam dáváte, takže má formu hlíny nebo možná semínka… K vám na guláš nepůjdu.
Stát se pozorovatelem svého vnitřního světa je začátek úspěšné mise porozumět si a začít sebe sama regulovat. Nemusíte být vznětliví, ani chodící plačky, a dokonce můžete přestat reagovat naučeným způsobem a všechny okolo překvapit. Můžete, co chcete, jisté je, že začnete rozlišovat co vám prospívá a co ne. Jen blb opakuje, co mu škodí.
Dnes ráno na advent jsem změnila své obvyklé meditační místo, domnívajíc se, že já pokročilá meditující můžu meditovat i za ztížených podmínek. Po 10 minutách meditace v lotosovém sedu se za mnou přiloudala naše buldočice Matylda, svých 30 kg složila do mého klína a chrochtajíc mi z centimetru do ucha, jala se olizovat mé vzhůru otočené dlaně. Meditace skončila v momentě protékajících slin skrz mé prsty.
Nemám na růžích ustláno, ale to vy určitě taky ne. Rozdíl mezi námi smrtelníky je pouze jeden. Vyhrává jen ten, kdo se nevzdává. Když to nevyjde, zkusíte to znovu a znovu…
Vaše Dagmar
Comments