Vyhledat
  • Dagmar Morozová

NA NOVÉ DOBĚ A POVĚSTI ZÁLEŽÍ

Tak vám tak v době nouzového stavu nakupuji jídlo v supermarketu. Jsem uvědomělá, mám roušku, rukavice, neučesaný drdol, tenisky a z nepochopitelného důvodu péřovku, ve které ze mě cáká pot. Jídlo házím do vozíku hlava nehlava a přemýšlím nad tím, jestli bych v normálním stavu byla schopna takhle neupravená vůbec vyjít ven. Asi ne. Kdo ví? Je to už tak dlouho, co jsme slevili ze svých zásad. Teď být v podpatcích, tak za prvé neudržím balanc a za druhé by mě pravděpodobně odvezli za pobuřování do Bohnic. Jak by řekl můj nejmladší syn: „Máš K!“. Už ho totiž evidentně nebaví mluvit v celých větách a „K“ je zkratka pro karmu. Taky říká suše „CH“, což je v překladu „chacha“… Takže jedu dál s vozíkem, na čele v potu mám vyryté velké „K“ a brblám si do roušky „CHCHCH“.


Najednou se mi udělalo tak zle, že jsem poslala vozík na druhou stranu prodejny a vyklopýtala jsem na vzduch. Sesunula se do dřepu, hlavu mezi nohama a říkám si: „Neomdlévej, tady ne!“ Přiběhla paní a už z dálky na mě křičí: „Máte Covid? Zavolám vám rychlou! Žádnej problém!“ Vyděsila jsem se tak, že mě mdloby téměř přešly. Já? Rychlou? V tomhle outfitu? Bez podpatků? Nedej bože, by mě svlékali a viděli by puntíkaté spoďáry s Hello Kitty?


Od záchranky mě zachránil cizí pán, přidřepl ke mně a naprosto vážně se ptá: „Vy jste těhotná?“ Strhla jsem roušku a říkám: „Máte pocit, že v tomto věku a s mými servanými rysy můžu být ještě těhotná?“ Mohl říci: „Můžete!“ Ale neřekl. Podíval se na mě a laskavě povídá: „Tak to budeme oba v přechodu nebo špatně snášíme nouzový stav. Návaly horka, střídání nálad, pocit marnosti a žádné světlo na konci tunelu.“


Přešel mě v pikosekundě pocit slabosti, probudil se ve mně obchodní duch a nabídla jsem mu koučování s vysvětlením, že já jsem pouze dehydrovaná a v péřovce spařená. To je celá moje diagnóza. No a už spolu jedeme třetí týden online Neurokoučinku.


Tento klient není v přechodu a asi ho jen tak v nejbližší době nečeká. :-) A stres z nouzového stavu? Už pomalu nemá. Pracuje na změně v přístupu k nové situaci. Připomněl si, že původní smysl vydělávání peněz byl, si je posléze také užívat. Už nesedí křečovitě u svého počítače v pracovně. Všiml si, že má také zahradu, kde může pobýt. Všiml si, že má rodinu, kterou může zahrnout do svých nových plánů a pozornosti. A auto nemá jen na cestu do práce a může s ním jet i na výlet. A tak zpomalil, zbrzdil. Věčná vnitřní tenze se postupně rozpouští a pán si dovoluje luxus nicnedělání, aniž by se bičoval za lenost.


Něco opustil, a tím otevřel prostor pro to, aby něco přidal.


Vše, co přijímáme se stává naší součástí. Jen my určujeme, co si pustíme k tělu, do hlavy a do mysli. Budeme živořit a tvrdošíjně čekat až „motyka spustí“ a vše se vrátí k normálu? Vy ale někde vzadu v duši víte, že už nic nebude stejné. Začala nová doba, která zahýbala našimi jistotami. Není horší nebo lepší, je zkrátka jiná.


Jakákoli změna je příležitost zvrátit běh událostí ve svůj prospěch. To se týká mě, pána i vás.

K tomu přidávám ještě: „Až vás přejede auto nebo vás poveze rychlá, noste slušné spodní prádlo, za které se nebudete stydět, protože pověst máte jen jednu!“


Vaše Dagmar

(Ilustrační foto převzato z webu)

152 zobrazení

+420 602 625 551

©2019 by Dagmar Morozová. Proudly created with Wix.com