top of page
Vyhledat

NEDĚLEJTE KOMPROMISY

Obrázek autora: Dagmar MorozováDagmar Morozová

Aktualizováno: 30. 12. 2020

Chcete si přečíst něco pěkného vánočního? Tak dobře, když vydržíte, budou i Vánoce.

Volám kamarádce v dobré náladě a ta na mně během chvilky plivne její dlouho nastřádanou dávku vlastní nespokojenosti. Nevím jak to dělá. Nenaštvu se, počítám s tím. Bavím se o svátcích, že všechno šlape, jak má. Nakoupeno, navařeno, dárky sehnané, zabalené a všichni se těšíme.

„Hm, opravdu máš všechno? To zjistíš, až ti zavřou krámy.“ Ha, má pravdu, nemáme chleba…

„A kde máš manžela, večer před Štědrým dnem, zlato?

Říkám ji: „Toho je mi líto, jel balit dárky do kanceláře chudák, a ještě se nevrátil.“ Po pauze řekla: „A ty mu věříš?“


Manželova babička je také ztělesněním dobra. Po rozhodnutí, že s manželem bok po boku projdeme životem a ve vzájemné symbióze si spolu zestárneme a zešedivíme, jsme si pořídili své první bydlení a pozvali jsme babičku. Babička se rozhlédla a ptá se: „Vy máte kuchyň? A proč, když Dáša nevaří? A kdo bydlí pod vámi?“( Nemusím říkat, že všechny dotazy směřovala ke svému vnoučkovi). „Babi, tam bydlí dva italští kněží, co slouží u Salvátora.“ Babička moudře pokývala hlavou a říká: „No, tak se ti Dáša aspoň nespustí v baráku, viď miláčku?!“ Jsou holt jistoty, pro které má smysl žít.


Další nespornou jistotou v životě je znalost lidí podle jednoduchých preferencí. Po dlouhé době životního studia, jsem zjistila, že existují dva druhy lidí. Ti, co mají rádi vanilkovou zmrzlinu, a ti, co čokoládovou. Zeje mezi nimi hluboká propast nepochopení. Kdo řekne: "žádnou", je to asketa a je s ním nuda. Dalším významným rozdílem jsou ti, kteří milují psy a ti, co kočky. Hybridi uprostřed, kteří vám řeknou, že milují všechno, na ty si dávejte pozor. Jejich základními vlastnostmi jsou nevyhraněnost, nestálost a prodají vás za kus žvance. Když se jich zeptáte: „S kým budeš? S Karlem nebo Pepou? Oni si umějí představit, že s oběma. „Pořídíš si psa nebo kočku?“ A oni odpoví: „Co dělá menší bordel?“ No pardon, když milujete, je jedno, co dělá větší nebo menší bordel, nemyslíte? My vyhranění můžeme okamžitě vysypat z rukávu důvody pro Karla nebo důvody pro psa. A z mého pohledu je stejně nejlepší pes Karel.


Každý v srdci ví, co ho táhne víc. Stačí se zeptat sám sebe. Nedělejte kompromisy, vždycky se vám vymstí. Dřív nebo později. A protože jsou Vánoce a konec starého roku a všichni jsme trochu na měkko, nebudu vytahovat příklady o vhodně zvolených partnerech, vašich kariérách, ale použiji příklad s pořízením zvířátka dětem.


Nechcete ho, děsíte se další zodpovědnosti. Děti naléhají, žadoní o pejska či kočičku. Vaším kompromisem je KŘEČEK. Nevím, jestli jste si všimli, ale neznám víc nešťastné zvíře, než je křeček. Z pohledu vašich dětí je křeček následně pasován do omylu přírody, který nevykazuje žádné rysy tolik očekávané loajality, důvtipnosti a věrnosti, jako třeba pes. A tak si chudák žije ve své skleněné cele, čekající až si ho někdo všimne (možná nečekající - kdo rozumí křečkovi?) a vymění mu brloch pod sebou. Následně v bezesných nocích si představujete ty nejbizarnější scénáře, co s šelestícím křečkem uděláte. Stydíte se, že jste už po sté hypoteticky rozdrtili křečka v holých dlaní o sebe a po vašich pažích stékala krev nebohého tvorečka. A co bylo na tom nejhorší? Vám byla ta představa příjemná!


Křečci patří mezi tvory s neuvěřitelnými příběhy skonu. Náš křeček se kdysi utopil ve kbelíku plném vody. No, v dětských očích je taková nešťastná náhoda snad možná. Zpětně si říkám, jak by takový křeček mohl vyběhnout po hladkém povrchu až na kraj kbelíku plný vody uprostřed obýváku a mezi námi, proč by vůbec preferoval tuto vzrušující cestu za dobrodružstvím a nešel rovnou do špajzu, že?


Dozvídám se od lidí, že křeček zemřel na infarkt, ač mlád v jednom roce života. Prostě tam ležel bez známek života. Já v tom vidím buď nechuť už žít déle nebo šílený hlad a vysílení. A kolik křečků popřelo přírodní zákony a našli vůli a způsob dostat se na svobodu ze svých vysokých cel? Neuvěřitelná stvoření! Většinou tomu předcházela smršť nadávek a nenávisti vůči křečkovi a najednou se slzou v oku mi sdělíte křečkovu smrt nebo útěk?


Vraťme se k meritu věci. Nedělejte kompromisy. Pokud jste doteď žili bez jakékoli vize a snu o zvířatech, pravděpodobně nepatříte (a nikdy nebudete) do kategorie lidí, kteří se zázrakem stanou zvířecími milci. Budete ti neprotivnější majitelé psů, koček a jiného zvířectva pod Sluncem. Choďte do ZOO, obdivujte tamní exotické ptactvo nebo místní bažanty, jak by se vyjímali na pekáči a jak by se srst i s hlavou toho rozkošného medvídka hodily k vašemu krbu v kobercové formě. Takže, nekažte si karmu!


Vy, kteří už víte, znáte a máte zvířata buďte na pozoru a současně velkorysí. Nemusíte druhého utlouct čepicí za to, že mele pořád (pro vás o zcela bezcharakterním tvoru bez disciplíny) o kočičce. Stejně tak může být vnímán váš miláček s 60 kily sedící na fotelu s prackou odloženou u Štědrovečerního stolu s provazy slin z jeho roztomilé držtičky.


A jestli si myslíte, že jste páni tvorstva, přikládám citát W. Churchilla. „Pes k člověku vzhlíží, kočka ho přehlíží a prase ho považuje za rovnocenného partnera.“


A nikdy už nepodceňujte křečky!


Vaše Dagmar


132 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Příspěvek: Blog2_Post

+420 602 625 551

  • LinkedIn

©2019 by Dagmar Morozová. Proudly created with Wix.com

bottom of page