top of page
Vyhledat

SCHOVKA NENÍ PRO KAŽDÉHO

Obrázek autora: Dagmar MorozováDagmar Morozová

Říká se, že žena v určitém věku by neměla hrát hru na schovávanou, protože ji hrozí, že ji nikdo nebude hledat. Stalo se mi to už v sedmi letech a tu pachuť stresu cítím stále. Pochopila jsem, že prevencí před těmito zážitky bude nutnost, dělat se permanentně zajímavou a nepostradatelnou. Nikdo nechce zůstávat pod postelí ve skrýši déle, než je nutné.


A tak jsem životem proplouvala více méně „nepostradatelně zajímavá“. Tenhle vzorec v hlavě se stal mojí součástí a tvořil podstatnou část mé osobnosti. Jestli je to dobře nebo špatně, nevím. Stalo se. Všechny nastavené vzorce v hlavě, podle kterých jedete, jsou zákeřně skryté natolik, že vládnou vaším bytím. Moment prozření nastává v situacích, které vás konfrontují s vaším nastavením.


Život je mrcha. Vždy se stane to, co opravdu nechcete. Bojíte se tak, že síla energie naakumulovaná do strachu vytvoří podmínky pro ideální situaci, která vás vystaví zkoušce.


Zažila jsem mejdan u přátel v domě s velkou zahradou obehnanou vysokou zdí, kde vládla impozantní brazilská fila jménem Clari. Výcvik k ochraně majetku jen utužil její zabijácké geny. Na začátku mejdanu jsme byli varovaní, ať sami bez majitele nechodíme ven, že Clarka je sice rodinný drahoušek, ale přece jenom vyhrává její touha po krvi s chutí vláčet lidi do rozsápání po pozemku. Všichni jsme se zasmáli a začali pařit. Osudnou se mi stala cesta na záchod s náhlým vnuknutím jít si ven zakouřit. Rozkopla jsem dveře a vběhla do zahrady. Zapálila jsem si, zvedla hlavu ke hvězdám a v té chvíli jsem věděla, že můj život skončil. Smaragdově zelené oči Clarky se vynořily ze tmy a vypálily mi cejch smrti na čele. Zkameněla jsem v póze, která se mi stala na další hodinu věznicí.


Cigareta hořela, oharek padal a při slabém volání o pomoc jsem po 15 minutách pochopila, že na celé planetě jsme tady jen my dvě a čas. Byl to čas přestat se litovat a vzchopit se. Tím se mi otevřela příležitost změny přístupu k dosud zaběhlému pořádku v mé hlavě.


Nikdo mě nepostrádal a mejdan běžel beze mě vesele dál. Jen Clarka se těšila z mé společnosti a čekala na můj jakýkoli pohyb, který ji bude impulsem dostát svého životního poslání.


Proběhly mi hlavou všechny poučky, jak se zachovat v případě hrozby predátorem. Vzpomněla jsem si i na poučku, jak se zachránit před žralokem: „Zklidněte puls a vraťte údery srdce na běžnou frekvenci, přestanete žraloka zajímat.“ Najdu dodatečně toho vola, co to napsal a zabiju ho. Dřív, než mu přestane tepat srdce úplně, pozná svého predátora.


Vlivem vystavení se absurdní situaci jsem nejenom přehodnotila svůj vztah k tvoru naproti mně, ale i k sobě samé. Výsledkem je, že nikoho nepotřebujete k vyřešení svých slabin. Ostatní lidé jsou na škodu, protože zkreslují pravdu. Zavedou vás do slepých uliček alibismu. A to nechcete. Chcete zjistit, co vás v životě brzdí a škodí. Když v tom máte jasno, vaše kroky půjdou správným směrem bez nutnosti dělat „psí kusy“. Začnete přitahovat ty správné lidi, kteří vás na cestě rádi doprovodí. Nemusíte se pro ně dělat zajímavými, vy takoví jste.


Vaše Dagmar


31 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentarios


Příspěvek: Blog2_Post

+420 602 625 551

  • LinkedIn

©2019 by Dagmar Morozová. Proudly created with Wix.com

bottom of page