Zní vám ta věta tyransky? Přiznávám částečně je to jistý druh manipulace a tyranie. Ale co naplat. Jak pánové usnou na vavřínech, jejich výkony začínají klesat.
Asi jste vypozorovaly, že v době námluv nebo když si vámi nejsou jistí, stávají se z mužů nadsamci, kdy stačí naznačit a máte modré z nebe, nic není problém, unavení nejsou (ani nevědí co to znamená), vybičují se k nadlidským výkonům, jsou to prostě takoví kříženci Spidermanů, Aquamanů a James Bondů. Ale běda běda jestli ukojí vaše rozjitřená nitra a vy ochabnete pod tíhou dokonalosti vašich protějšků a stanete se pro ně jistotou…
V momentě, kdy prozřete, uvědomíte si, že už nejste těmi královnami mezi princeznami, kolikrát už ani těmi princeznami nejste. Tytam jsou přísliby a galantnost, které vám byly dosyta nabízeny v době, kdy se o vás bojovalo. Většinou si to uvědomíte, když taháte těžké tašky z auta, dobíháte se svými potomky někam, kde už jste dávno měla být, vaříte, do toho řešíte domácí úkoly a drzé poznámky či hašteření dospívajících dětí. Podezíráte své děti, že jediné, o co usilují, je vaše duševní a fyzická likvidace. Jedete jako buldozer bez vidiny světlých zítřků. A kde je partner? Na schůzce, na golfu, na kole nebo si šel odpočinout? Je unaven nebo nemá na to „nervy“? Pokud aspoň částečně víte, kde se váš partner zrovna cca nachází, jste celkem úspěšná.
Kytku jste naposledy dostala kdy? Drobné radosti, kterými vás váš milovaný zahrnoval nebo útěky od reality v podobě restaurací, barů nebo víkendů jen o vás… Nepamatujete si kdy naposledy?
To je moment uvědomění, který byste si měly napsat na ledničku, digestoř, notebook, prostě kamkoli, kde to často uvidíte. Vy jste si totiž uvědomily, že už nejste TA na rukách nošená a obdivovaná. Staly jste se omšelým inventářem vaší domácnosti. Partner i děti jsou toho jasnými důkazy.
MUSÍTE ZAČÍT, V ROZPORU S VAŠIMI ZÁSADAMI, ZLOBIT.
MUSÍTE SI UVĚDOMIT, ŽE ČAS UZRÁL A VĚNOVAT SI PŘEPYCH, KTERÝM JE ČAS NA SEBE.
Nebojte se, nemyslím, že za sebou začnete pálit mosty a necháte svého bezradného partnera s ratolestmi napospas osudu. Naopak, doma poběží všechno s menšími obměnami vše perfektně dál. Už jen tím, že se na vás bude radost dívat.
Třeba já dnes večer odcházím s kamarádkami do baru. TEČKA. Vůbec se mi to nehodí, nestíhám před Vánocemi. Raději bych se schovala do postele, pustila televizi a tupě sledovala třeba seriál Mash. Nemám energii a představa, kolik úkonů před tím, než dosednu k baru, mě čeká, dělá se mi fyzicky zle. Umýt hlavu, nakrmit kluky, pomazlit je, mezitím se namalovat, zjistit, že silonky, ač jich je v šuplíku plno, jsou všechny v pánu. Přitom žasnu, proč je všechny přechovávám. Zjistím, že ve skříni nic nemám, jsem chudinka. Začínám se litovat, ale nevadí, vsadím na ověřené triky, tj. legíny s podpatky jsou vždycky jistotou. A posléze seběhnu z horních pater do náruče svého manžela, který přebírá štafetu s potomky. Všichni zbystří neb nevypadám jako matka od třech dětí s manželem v zádech. Dětem se aspoň na chvilku zúží oči nedůvěrou a strachem, že je matka opouští a současně můj manžel na chvíli zalapá po dechu, jestli tento outfit spolu s nejasnou informací o schůzce s kamarádkami, je pravdivá. Neptá se, hrdost mu nedovolí. Já je všechny olíbnu a prchám do víru velkoměsta s tím, že alespoň na chvíli, pro tento večer, mohu budit dojem dobré partie…
Vraťme se zpátky k tomu, k čemu vás vyzývám. Shora jsem jen deklarovala jednu z malých možností, jak po kapkách čeřit vody jistot.
Znovu si připomenout kdo jste, co jste od života chtěly a jak to dopadlo. Uvědomit si svoji hodnotu a co jste už všechno dokázaly. To jsou nezbytné atributy, které když si ukotvíte ve své mysli, začnete se mít zase (nebo poprvé) rády. Vaše pošramocené sebevědomí začne stoupat a vy budete mít po dlouhé době pocit, že není vše prohrané.
Cíleně, promyšleně a ano i přes vaši unavenost a pocit vyčerpání. Jsem vám k dispozici na cestě za vlastní sebeúctou, za ztracenými sny. Budete vědět kam směřujete, co vás těší a čeho se vyvarovat.
Věřte, že z domácího omšelého inventáře, se z vás stanou krásné solitéry hodné obdivu.
Mám nápad, dejte si mě pod stromeček a v lednu zavolejte:-)
Začněte ten nový rok jinak, líp, chcete-li převratně. Jak jinak udržet ty vaše protějšky v permanentní nejistotě než změnou, která přijde od vás?
Držím palce a těším se na vás!
Vaše Dagmar
Comments