Být autentický. Být svůj. Týká se to všech.
Když někam přijdete, tak víte, proč jste tam. Když něco řeknete, tak víte, proč jste to řekli. Nekrčíte se, nepolemizujete, neberete zpátečku. Není důvod, protože si za sebou a za svým postojem stojíte. Žádné zbrklé neuvážené reakce se vás netýkají.
Z toho vyplývá, že následně není důvod na sebezpytování, jestli jste to řekli nebo udělali dobře. Ušetříte množství času, který byste věnovali svým pochybám. Ne, jedete dál s čistou myslí.
Jste stejní a stabilní. Víte, co chcete. To je sexy. Jistota, kterou všichni potřebujete. Pro ostatní jste přitažliví, podvědomě si k vám hledají cestu, ačkoli možná neumějí vysvětlit proč. Je to snadné, mozek miluje jistoty.
„Tento člověk mě přitahuje, protože je „svůj“. Nemám důvod od něj očekávat nekontrolované chování a reakce. Cítím se s ním bezpečně“. Nebo naopak: „On je takový náladový, člověk nikdy neví, co od něj čekat… Á, slečna se nám špatně vyspinkala, takže nám to dá pěkně sežrat…“
Mám pár kamarádek, které jsou „normální“ když jsme spolu samy. Ale v případě, že navštívíme lokál, začnou se dít pozoruhodné věci. Zvyšují hlas, místo smíchu kokrhají, nekontrolovatelně pohazují vlasy ze strany na stranu a divně špulí rty. Je to děs běs. Jejich chování je čitelné. Upoutat na sebe mužskou část populace. Tomu rozumím, ale takhle? Tato hozená rukavice je adresátům více než jasná. Je to laciné a mnohdy zavádějící. Muži na tuto hru přistoupí, jedou v nastaveném módu radostně dál a mé kamarádky zpravidla po určité době dorazí.
Ač se jedná většinou o vzdělané a životem protřelé ženy, které by mohly být předlohou kde jaké filmové super hrdince, stojí opět samy zhrzené po nevydařeném vztahu. Sebevědomí ubité, pocit nedostatečnosti dokonán a na stole znovu ty samé otázky.
„Proč? Vždyť jsem dělala, co jsem mohla? Vycházela jsem mu vstříc! Měl se se mnou jako v bavlnce. Začala jsem kvůli němu jezdit i na kole.“
Když k tomu přistoupíte takhle, tak buď s vámi zůstane „vyčuraný pecivál“, který má full service nebo vás on opustí pro nudu. Jisté je, že vy spokojené nebudete s žádnou z těchto variant.
„Přizpůsobení se jeden druhému není ani tak láska, jako spíše ztráta osobnosti:“ A. Comte
S tím souvisí známé pořekadlo, že „muže přitahují potvory“. Neberte to doslovně, ale to, co přitahuje muže je jistá nevypočitatelnost a osobitost té které ženy. Jsou své, a to sebou nese riziko, které je pro chlapy sexy. Předem jasně dané chování, které se od vás může očekávat, přitažlivé není.
A co muži? Jak říká jedna mě známá maminka svého dospělého synka: „Koukej na něj, na kondora, jak natřásá perka!“ A tam stojí dospělý chlap, v jehož hledáčku je líbezná ženština a on obrazně okřídlen tančí kondoří tanec. Chtělo by se říct, že i kokrhá, ale kondor asi nekokrhá…
Respektuji, že lidské hry dělají ze života zajímavou životní komedii. Kdyby bylo vše řečeno a uděláno natvrdo, ztratil by se zbytek dětské hravosti, které je tak málo.
Ovšem lze si zachovat vlastní autenticitu, originalitu a zůstat svůj. Neklamat svými hrami okolí, které je svedeno do klamných představ o vás. Pak se cítíte nepochopeni a domáháte se následně svých práv a svého místa pod Sluncem. Reakce stíhá reakci. Stejně dotčeni se cítí i lidé kolem vás. „Co se ji stalo? Doteď byla ok a teď se ji to nelíbí.“
Sedněte si, vezměte kus papíru a jasně definujte, co chcete, co ne a kam směřujete. Pokud to nevíte vy, jak to mají vědět ostatní? Prvotním hybatelem k autenticitě jste pouze vy.
Stojí zato, poznat a uvědomit si svou hodnotu. Neurocoaching umožňuje stát se plnohodnotnou osobností, která zná svou cenu. Ušetříte si mnoho nedorozumění, smutku, ztrát a dalších emocí, které vás oslabují.
Jak řekl Josef Čapek: „Skutečně velké osobnosti se ve všem projevují přirozeně.“
Vše ostatní je projevem nejistoty, nedostatku sebevědomí a jasného důkazu, že nevíte, proč tu jste a kam jdete.
Přirozenému sexappealu zdar!
Vaše Dagmar
Comments