Jo, „Míru“ toho mám ráda. Je to chlapík, jehož synonymem je slovo přiměřenost, střídmost a nuda. Když ho vidím, nikdy nevím, kam ho zařadit, ze slušnosti se něj usměju, ale na mejdan s ním nepůjdu.
Zamyslela jsem se nad Silvestrem. Pokud by mělo platit pořekadlo „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, valná část naší populace by celý následující rok živořila, byla zcela neproduktivní a s hadrem na hlavě se utápěla ve výčitkách, jak ten život nežít.
Ani moje mamina nezačíná nový rok dobře. Prosedí ho v koupelně se psy na klíně, každý má svého walkmana s Beethovenem na uších před děsivými petardami. Tomu, se říká oběť. Její obstarožní dcerka mezitím někde křepčí a vítá přicházející rok. Ale jednou převezmu štafetu a svým dětem budu na záchodě hlídat psy taky.
Jsem z generace, která za střízliva pohrdá většinou českých interpretů. Máme naučené odpovědi, jaké songy posloucháme, abychom budili lepší dojem. Padne půlnoc, naše krev se naředí šňapsem, bublinkami a my vyskakujeme na první tóny Michala Davida, všichni bez výjimky obeznámeni textem „pijeme kolu, není to náhoda, že u jednoho stolu...“.
MÍRU NEBRAT
My Češi jsme prazvláštní národ, jsme šmrncnutí každým neduhem i předností etnik, které skrz nás kdy projížděli. Někomu se zalíbilo a zůstal, někdo plenil, někdo prošel náručí sličné domorodkyně a zanechal genetickou stopu. A my tu zůstávali dál v domnění, že tento flek ve středu Evropy nám je bezpečným přístavem pro perspektivní žití. Nezůstalo nás tolik, abychom nenesli úděl malého národa, který byl a je v rukách národů mocných. Jejich nálady, jsou našimi náladami. Permanentní pachuť nejistoty z nás stvořila jedince, kteří se drží při zdi. Řekneme svůj názor nebo počkáme co bude? Vyložíme karty na stůl? Ne, použijeme starý dobrý humor a hodíme do placu lety vybroušený sarkasmus. A co se stane? Nic, ale přežijeme.
Přeji nám pomyslné větší koule než doposud. Nejen na poli národní hrdosti, ale hlavně v našich životech. Vybudujte si jasný rámec toho, kam chcete jít. Neubližujte, ale neztraťte ze zřetele vlastní zájmy. Zvedněte si životní laťku a ta se stane mírou novou. Ne o jednu příčku, ale o pět. Snižovat můžete vždycky. Dovolte si nádech vzdušnosti, vzletnosti a pozvedněte vlastního ducha.
A JAK TEDY?
Pokud chcete ženskou, tak nejen ucházející, ale takový kus, že se s vámi ze závisti rozejde nejlepší kamarád. Pokud chcete umět anglicky, tak ne „hatlapatla“, ale proto, abyste si pokecali se svojí ikonou po koncertě v šatně. Pokud chcete vztah, tak ne proto, že neumíte být sami, ale vy chcete sexem zpoceného Jasona Momou na svém těle, se kterým bude radost i mlčet (když nezvládnete tu angličtinu). Pokud hubnete, tak ne do velikosti 42, ale do Barbie velikosti 36, abyste z kotníků setřásaly ctitele v plážovém baru.
Madonna řekla: „Lepší žít jeden rok jako tygr, než sto jako ovce“. A pokud vám Madonna nesedne, nabízím citát vlastní: „Odvaha není žít beze strachu, ale kráčet se sevřenými půlkami světu navzdory“.
Vaše Dagmar
Комментарии