Kam se vrtnout, když všude už jste byli? Kam utéct, když potřebujete zmizet? Kam si jet srovnat myšlenky? Jaké místo je to pravé, které vás ladně a nenásilně propojí se zemí, s vesmírem a se sebou samým?
Siwa je buď Bohem zapomenutý kout světa nebo naopak místo, které Bůh nikdy neopustil. Pocitově se přikláním k druhé variantě.
Uprostřed pouště nedaleko od Libye se nachází největší egyptská oáza, která je důkazem toho, že po této planetě pobíháme už dobře dva miliony let. Příroda tu uprostřed Sahary vytvořila nečekaně přívětivé podmínky pro život. Kde kopnete do země, narazíte na vodu. Kam plivnete pecku, vyroste z ní za chvíli strom.
Datlové a olivové háje skýtají tolik potřebný stín a všude pod nimi se pěstují na zkultivovaných zahradách zelenina a byliny. Soběstačnost a nezávislost místních obyvatel jim neohýbá hřbet, žijí si svým tempem a podle svých pravidel, daleko od káhirských móresů.
Život se tu řídí podle slunce, které buď nemilosrdně pálí nebo hřeje a konejší, čímž určuje rytmus dne i roku.
Ve volnu nejezdí Berbeři k moři nebo na chalupu, ale do pouště. Párty u ohně, koupání v azurově modrých slaných jezírcích, závody s džípy po dunách nebo sjezdy na prknech po vlnách navátého písku a ikonické západy slunce vás připoutají k této pozemské kráse.
Nejkrásnější je Sahara v noci. Musíte si lehnout, zavřít oči, zaposlouchat se do ticha a nechat se prostoupit všudypřítomnou masou písku. Pak otevřete oči a zahledíte se na nebe. Na noční oblohu je tu pro nás Evropany z měst neuvěřitelný pohled. Vidíte planety a hvězdy na dosah. Jsou všude, nejen nad vámi, ale i vlevo, vpravo, všude. Přijdete si okradení, že vám byl tenhle pohled do hlubin vesmíru dovolen až teď. Jste tu jen vy, poušť a univerzum na dosah.
V té chvíli na vás dýchne pocit malosti, zanedbatelnosti, ale současně pýchy a výjimečnosti, že jste součástí něčeho velkého. Pozemské starosti se rozplynou a vy s odstupem a nadhledem přijmete fakt, že se z ničeho neposerete. To je krásné zjištění, ne?
Nemusíte být odkojeni saharskou pouští, abyste pochopili, co místní vědí po staletí. Je to nakažlivé a současně přirozené naší lidské rase. Stačí nasát univerzum, odpoutat se od každodenních starostí a vše ostatní udělá za vás tělo a mysl. Všudypřítomná energie vás vrátí do přirozeného stavu bytí, ze kterého v dnešní době stále vystupujeme a následně se chceme zoufale vracet.
Vyměňte moře za poušť. Za zkoušku to stojí. Třeba si zrnko pouště poznání přivezete v srdci domů a můžete ho v sobě pěstovat a vracet se k němu. Vždy, když vám bude ouvej.
Vaše Dagmar
Comments