Nevinná reakce mého manžela na rozhovor herce Jaroslava Duška s paní Smetanou na DVTV se stala jeho nejčtěnějším postem na profesním LinkedInu. Také Facebook se otřásal v základech pod náporem názorů diskutujících, jestli přístup žurnalistky byl ok nebo ne. Zda je pan Dušek duševně zdráv. Kdo má pravdu a kdo ne. Nakonec se v komentářích už vůbec neřešil Dušek nebo Smetana, ale ega zúčastněných diskutujících. Pobavila jsem se.
Vzhledem k tomu, že jsem analyticky smýšlející člověk a vystudovaný právník, mám jistý ostych hovořit a vyjadřovat se o světě ezoteriky a duchovna. Ale člověk je tvor zvídavý, a proto mám načteno mnoho knih s touto tématikou. To ze mě nedělá lepšího nebo horšího člověka.
Ostatně je jedno, jestli jste materiálně založený právník nebo na první pohled zmatený podivín, žijící hlubokým duchovním životem, vymykajícím se z průměrného normálu. I člověk, který o sobě říká, že žije v souladu s Vesmírem a vyššími principy mravními, může být pěkná lidská bestie. A naopak. I introvert a neznaboh na první pohled může žít hlubokým vnitřním duchovním životem. Jen čas a upřímnost našich činů prověří skutečný charakter každého z nás.
Je mnoho lidí okolo nás, kteří zkrátka jedou podle svého modelu bytí. Nevnucují se vám, ale vy z nich máte pocit správnosti. Kolikrát jsou nevzdělaní, ale jako by tu „pravdu“ měli od Pána Boha. A vy se s nimi vnitřně ztotožňujete. Nejdříve hledáte nějaké argumenty, které by to měly ospravedlnit, než pochopíte, že na tom nesejde. Nepotřebujete na to „glejt“ a důkazy. Zkrátka ten člověk je vám pocitově blízký.
Nemyslím si, že pan Dušek potřebuje jakékoli zastání z mé strany. Je to zcela bezpředmětné. Nicméně na otázky odpovídal přímo bez vytáček a trpělivě stále dokola. Žurnalistka na mě budila dojem snahy o znemožnění svého hosta, což vedlo k tomu, že sama postrádala jakoukoli objektivitu a předvedla mrzký výkon co do kladení otázek a ochoty pochopit odpovědi. Zadání znělo jasně. „Zničte ho! Dokažte, že je mimo!“ A paní Smetana s bolševickým odhodláním dokazovala. Podobná úroveň a situace jako u mého šestiletého syna, který se ptá stále dokola „A PROČ?“ Takže mu trpělivě třeba 10x znovu odpovím. Myslím si svoje, ale s láskou odpovídám znovu. Třeba to někdy pochopí.
Proč se pořád vyhraňovat, do kterého tábora člověk patří? Škoda, že jazyky světa duchovna, vědy a světského žargonu jsou tak rozdílné. A kolikrát se mluví o tom samém. Jen slovní vyjádření je rozdílné. Můžete říct: „Nech to koňovi, ten má větší hlavu!“ Nebo: „Ten správný čas ještě nepřišel!“. Anebo „Musíme to lépe zanalyzovat.“ Záleží jen na tom, ve kterém světě žijete.
Jedno vím jistě. Lidé, kteří věří, že jsou na světě jen jednou, to mají v životě těžší. Jsou urputní a zaťatí strhnout všechny mety, které život nabízí. Vědí, že buď teď nebo nikdy. Musí toho stihnout daleko víc než ti, kteří věří, že vše přichází v pravý čas a když to nestihnou? Nevadí, mají další šance a příležitosti. Možná až v příštím životě. Vše je otázka volby.
Pak je pár nevyhraněných, jako jsem já. Jedním dechem řeknu svým dětem, že je jednou budu strašit ze záhrobí a obratem jim prozradím své plány do příštího života. Budu slavná, bohatá zpěvačka se zlatem v hrdle a budu mít 3 malé „otrůčky“ (v tomto životě moji 3 synové), kteří mi budou sloužit a dělat co mi na očích uvidí. Jednohlasně na mě řvou: „NIKDY!“ Mám ale odpověď: „KARMA JE SPRAVEDLIVÁ!“ (Manžel mi na to konto říká, že tedy, pokud je karma spravedlivá, budu příště indickou krávou.)
Co si najít zlatou střední cestu, upustit páru, přestat se rozčilovat, nechat jiným jejich názor, volně žít svoji pravdu a nerozčilovat se, že ostatní s ní nesouhlasí? Zde bych viděla poselství pana Duška jednoznačně. K tomu mi nahrává fakt, že za dobu, co ho registruji, je stále stejný, neměnný a z mého hlediska slušný člověk. Ta stabilita je sympatická a mozek pro svůj klid stabilitu a předvídatelnost potřebuje. To je z Neurocoachingu známý fakt. Takže palec nahoru pro pana Duška.
Vaše Dagmar