Jak velká je zátěž, pokud ztratíte z důvodu pandemie Covid-19 práci?
Jakou roli hraje věk a jiné faktory?
Je na tom vůbec něco pozitivního?
Ztráta zaměstnání je jeden ze stresorů, který nelze brát fatálně. Podle odborníků se řadí ztráta zaměstnání na žebříčku stresových zátěží kolem 50 bodů ze 100. Je to orientační číslo. Záleží na konkrétním člověku, nakolik se nechá ovlivnit a v jaké intenzitě. Ztráta zaměstnání je součástí života.
V průběhu každé krize nastává okamžik, kdy ji lze přeměnit na příležitost ke změně. Změny by člověk měl očekávat a počítat s nimi nejenom v zaměstnání. Covid krize nutí přehodnocovat naše dlouhodobé postoje a celkový přístup k životu. Ztráta zaměstnání je jen jedna z mnoha změn. Čím dříve se rozhodnete pokořit známé rčení: „Změna je jako smrt a daně, které by se měly oddalovat, jak to jen půjde!“, máte šanci začít profitovat.
Ztrátu práce prožívá každý jedinec jinak. Záleží na věku, postavení a osobních dispozicích člověka. Hraje zde roli aktuální stav, ve kterém se jedinec nachází, zázemí a ekonomická situace.
Jinak bude snášet ztrátu zaměstnání člověk, který má našetřeno a žije s rodinou ve velkém domě a jinak samoživitelka, která žije s dětmi v nesplacené garsonce bez prostředků a hrozí jí, že během měsíce spadne do dluhové pasti.
Ztráta zaměstnání je změna, která může být pozitivní. Jak moc bude pozitivní, záleží na množství argumentů „proč jít změně naproti“. Většinou zpětně spatříte mnohá pozitiva, která se v inkriminovaný moment nezdají být nijak povzbudivá. Čas bývá spravedlivý ukazatel. Ztráta zaměstnání není válka, nikdo blízký vám nezemřel, je to jen významný milník na cestě životem.
Změna je příležitostí zmobilizovat se, vyvinout úsilí, zvážit všechna pro a proti, zmapovat terén, možnosti a sám sebe se zeptat, zda je čas věnovat se něčemu, co vás bude uspokojovat.
Uvědomte si, že perfektní povolání vzniká z kombinace největších radostí a nejsilnějších stránek člověka.
Při volbě povolání není tedy otázkou pouze „Co mě nejvíc baví?“, ale také „Co umím obzvlášť dobře?“ nebo ještě lépe „V čem vynikám“ a „Co je pro mě snadné?“.
Slovo snadné v sobě nese určitou lehkost, jistou bravurnost, přirozenost, která je vám dána do vínku a dobrý instinkt.
Další otázky, které si položit: Co od teď bude mým cílem? Jaký bude plán mého dalšího postupu? Jaké kroky musím podniknout?
Věk hraje zásadní roli v případě ztráty zaměstnání. Mladší mají oproti starším výhody. Opět záleží na konkrétním člověku, ale z mé klientské praxe vidím dvě kategorie starších lidí. Ti první jsou typy lidí, kteří byli „staří“ svými názory a postoji již ve čtyřiceti letech. Nemají cíle, vize. Práci berou jako pouhý prostředek k udržení svého standardu. Bojí se o své posty. Čím vyšší postavení, vyšší ego, tím je dopad ztráty zaměstnání větší. Křečovitost a ztráta radosti je patrná. Ve změně vidí největšího strašáka, ohrožení své existence.
Druhou kategorií lidí jsou jedinci, kteří jsou vnitřně stále mladí a flexibilní bez ohledu na svůj věk. Umí se přizpůsobit novým věcem. Jsou aktivní a v problémech vidí výzvy. Hledají stále něco nového. Umí se chopit příležitosti. V případě ztráty zaměstnání se oklepají a jedou dál. Ztráta „židle“ u nich není alfa omega jejich života. Nemusím říkat, že tento typ lidí má život jednodušší.
Starší lidé si připouští obavy, že nenajdou zaměstnání. S tímto postojem přistupují k hledání zaměstnání a ucházení se o práci. Mnohdy jim chybí sebevědomí. Nejsou tolik flexibilní, někdy chybí znalost IT nebo cizích jazyků. Uvědomují si, že po Covid krizí se změní trh práce. Naopak podceňují svou přidanou hodnotu, osobní vyzrálost a profesní zkušenosti. V jejich rozhodování hrají velkou roli emoce, ego. Práci kolikrát nevyměnili za celý svůj život. Drží se profesně ve stejných oborech. Mají svůj rytmus a řád, který v případě změn špatně snášejí.
Mladší lidé se dívají na svět s větší lehkostí někdy až lehkovážností, která je ale osvobozuje. Jejich „nezodpovědnost“ dána nedostatkem životních zkušeností je zde výhodou. Mladí střídají v dnešní době zaměstnání, profese. Odjíždějí do ciziny a vždy najdou nové cesty a způsoby, jak se uživit. Nemají závazky, které by je držely v zajetí pevných kolejí.
Doporučila bych intenzivně udržovat sociální kontakty a neuzavírat se do sebe. Všichni, se kterými hovoříte, mohou být potenciální zprostředkovatelé nového zaměstnání, nových nápadů a pestrých názorů. Vytváříte si široké portfolio vhledů, které při posuzování situace mohou být prospěšné.
Práce s myslí, je alfa a omega všeho. V dnešní době je nepřeberné množství literatury, videí, technik a kurzů, které se věnují práci s myslí. Jsou rozdílná přístupem a originalitou toho kterého speakera, vědce, kouče nebo psychologa. Jedno mají společné. Tou je změna postoje a pohledu na sebe, k životu a potažmo k jakékoli situaci, která člověka potká. Zde doporučuji kouče nebo psychology. Ti pomohou podívat se na svoji situaci novýma očima.
A co bych všem doporučila? Máte-li čas, dejte si čas na rozmyšlenou. Zasloužíte si ho, než vyrazíte do boje. Vykašlete se na ego. To vás neuživí. Neřešte, co si myslí nebo říkají jiní. Zpravidla ti, co kritizují, či se smějí, jsou lidé, kteří sami nezpracovali svá ega, a nežijí šťastné životy. Jen vy víte, co a proč děláte. Znáte své hodnoty a priority a budete ti, kteří se změně postavili čelem a mohou začít pobírat dividendy. Sedět doma, litovat se a kritizovat umí každý. Tuto bohulibou činnost můžete zahájit kdykoli. Je to ta poslední možnost, kterou vám nikdo nikdy nevezme. Příležitosti vám utéct mohou.
Takže ano, čtyřlístek je fajn, ale ke štěstí nestačí. Pokud nezměníte přístup, bude i náruč čtyřlístků jen kupka sena.
Vaše Dagmar