„Kde by byla moc žen, kdyby muži nebyli ješitní?“ Marie von Ebner-Eschenbach
Měsíc říjen si říká o to, abych věnovala pár vět o mužích v říji. Naneštěstí, muži svou říji nesměřují pouze na říjen. Bylo by to jednodušší, ženy by byly připravené a veškerou energii by mohly v měsíci říjnu věnovat svým protějškům. Mužům by se dostalo více chvály, obdivu a uznání. Ženy by se překonávaly v kulinářských dovednostech a po večerech by plnily přání, o kterých se jejich partnerům ani nezdá.
Tím, že by to bylo časově omezené, je vysoká pravděpodobnost, že tento obrovský výdej energie, by stál za upevnění partnerských pout a zažehnalo by to spousta kritických situací.
Na téma krize středního věku u žen bylo už napsáno a vyřčeno mnoho. Bývají to názory dosti nevybíravé, psané a hlásané především muži. Častým argumentem bývá především akcent na biologickou ztrátu plodnosti, která zapříčiňuje podvědomý nezájem mužů o ženy v tomto věku. Je podsouváno, že výskyt nepochopitelného chování žen v tomto období života je jejich uznáním své zbytečnosti na této planetě. Ony se brání této skutečnosti, a proto začínají „zlobit“ a pálit za sebou mosty. Jsou vlastně bezradné a důvodem je neomluvitelné chování, které je k smíchu.
Do té doby to bylo celé jinak, ženy mohly rodit třeba každý rok, nápor hřebců musely odhánět roztomilou ženskostí, která byla na místě a každý muž to tak cítil a chápal.
Argumenty žen v období věku 40 let a více, které zmiňují, že jejich život se mění k lepšímu, protože už chápou své priority a smysl života, bývají ironicky smeteny ze stolu, že je to pouze klišé, jak zamaskovat životní prohru svého ženství. Žijeme přeci v době, kdy kult mládí a krásy je hlavní vstupenkou do úspěšného života.
S muži se v této době nic neděje. Jen se trápí pohledem na své stárnoucí a opotřebované manželky, kterým přestávají rozumět. Oni si stále drží svůj mladický přístup a optimismus, který je srážen závistí zchátralých žen. Vedle těchto žen nestárnou, v klidu proplouvají svými životy, až jsou (ze zoufalství pro nepochopení) dohnáni do náruče jiných a mladších žen, které je na rozdíl od manželek, chápou. Tato spřízněnost duší je dána symbiózou společného mladistvého pohledu na život. Mužům se otevírají netušené možnosti v plození další várky dětí ve vysokém věku a současně znovu nalezená nehynoucí úcta a obdiv v očích těchto adolescentek.
To je tak řečeno ve zkratce vše, jak dnešní svět vnímá úděl žen a úděl mužů. A jak z toho ven?
Předně nutno zdůraznit, že krizi ve středním věku mají také muži. Abych byla spravedlivá, je hrstka mužů, kteří zvládnou nápor této krize zcela s grácií. Zrekapitulují své priority, možnosti a rodinné vazby, o které celý dosavadní život bojovali a pokračují s původní rodinnou posádkou dál. Jedná se zpravidla o charakterní jedince, kteří mají klidné a hodnotné zázemí, do kterého investovali čas a energii. V tomto případě pak jejich rozhodování, co se zbytkem života, nemá tak zásadní váhu.
Podívejme se ovšem na běžnou populaci mužů. Kolikrát slýchávám, že se muži dostali ve vztahu do bodu, že nemůžou dýchat, dusí se. Celou dobu to nějak v tom partnerském životě šlo, ale teď už dál nemohou. Samozřejmě hned nezmíní, že hlavní důvod dušení se, je řehole, kterou podstupují dennodenně mezi manželkou a milenkou. Chápu, musí to být velmi náročné, vždyť jsou neustále v poklusu. Zde může opravdu dojít k problémům s dechem. Přece jenom nejsou nejmladší. Poslední tečkou, před tím, než vysloví posvátnou větu: „Nemohu tu dýchat, potřebuji si srovnat myšlenky v hlavě a proto odcházím“, je zintenzivněný nápor něžné milenky, která ho doteď chápala, ale teď musí přeci i on pochopit, že život není jen o něm, ale také o ní. Ona se trápí a chce rovnocenný vztah. Po této vyhrocené argumentaci plné citu, muži zpravidla doma použijí větu viz shora. Činí tak naprosto přesvědčivě, protože cítí, že je to opravdu nedýchatelná situace.
Pokud ještě muž ve středním věku nedošel k bodu nalezení milenky, tak se na to podvědomě připravuje. Jeho podivné chování je prosto zaječích úmyslů. Zatím. Jen cítí, že potřebuje změnu. Věk 40 plus je mezník, kdy jsou muži i ženy většinou v půlce svého života. Nabízí se životní rekapitulace svých činů, splněných přání a pokládání otázek na smysl života a na budoucnost. Většina mužů se zděsí, že svá přání nemohou do své smrti zvládnout. Možná hraje roli i to, že se muži dožívají kratšího věku než ženy. Proto ta razance při nastavování nového života.
Příklady mužů v říji nezávisle na měsíci říjnu je nepřeberné množství. Může to začínat nenápadně. Například koupení si svého prvního křiváka ve věku 45 let. „Obtáhlé“ džíny se zvýrazněným mužstvím, je impulzem navštěvovat bary s kamarády. Argumentem bývá, že i on má právo si občas odpočinout a vypnout. Návštěvy těchto mužů ve fitness centrech je úsměvnou podívanou. Urputní a zrudlí padesátníci, kteří dosud necvičili, podávají obdivuhodné sportovní výkony podpořené vizí stát se statnými jinochy. Pořizují si drahé vozy nebo naopak „cool“ skútry a koloběžky. Riskují nachlazení spodku a zpřerážené kosti, ale je to silnější než oni.
Také je spousta mužů, kteří se v tomto věku, začíná bát o svůj život. Stávají se malichernými a háklivými na své zdraví. Už neplatí hrdinské výroky, že do hrobu má jít tělo zhuntované. Začínají zdravě jíst, podstupují kdejaké diety, kterým se do nedávna posmívali svým protějškům. To je už jen krůček k tomu, aby se začali oblékat mlaději a s posledním trendem. Barví si vlasy na uhlově černou barvu s vysvětlením, že oni nešediví. Bohužel, prosvítající černá barva kůže mezi vlasy prozrazuje, duševní nepohodu svého majitele.
Chtějí život chytnout „za pačesy“. Pouštějí se do adrenalinových sportů, odjíždějí chytat ryby na Aljašku. Spouštějí se helikoptérou na zasněžené vrcholky, když dosud jim stačila sjezdovka červená. To jsou ovšem příklady, které jsou úsměvné a pokud končí pouze u těchto drobných nešvarů, není se čeho obávat. Pokorně se vrací domů, protože se ví, že mužské plémě je líné a při jejich představě, že začínají všechno znovu, je natolik náročné, že pokračování ve vztahu, vidí jako celkem příjemné dožití…
Co s muži, kteří přemohli svoji lenost a chtějí vás opustit? Rada zní: BOJUJTE! Nevykliďte jednoduše pole pro novou vetřelkyni. Zachovejte si tvář a nevyhazujte ho. Uvědomte si, on na to čeká. Bude mít argument v kapse. Odešel, protože jste ho hystericky vyhodily. Pokud zhodnotíte, že chcete ve vztahu pokračovat, tak bojujte! Máte své triumfy, přece jenom znáte materiál, se kterým léta pracujete. Přistupujte k němu s rezervou, není to on, kterého jste měla ve své představě. On je v této chvíli ztracen, endorfiny zalily mozek, jeho oči jsou zakalené chtíčem nových zítřků. Na jejich obranu, opravdu vnitřně cítí, že si něco dluží a po změně touží. Naneštěstí tuto potřebu změny neodhalili s vámi, byla jim vnuknuta „shůry“ a byli nasměrováni do náruče čistých dechberoucích a nevinných bytostí.
Lékem na překonání krize je zpravidla vaše trpělivost, ovládání emocí a velmi promyšlené tahy dopředu. Čas prověří hloubku jejich nových vztahů. Nezapomeňte, že i milenky jsou jen ženské. Mají své nálady, potřeby, a hlavně primární nevýhodu, kterou je netrpělivost. Žene je touha skočit do připravených „teplých peřin“ po vás. Převzít otěže a být právoplatná partnerka vašeho manžela. Jednají impulzivně, nediplomaticky, zbrkle. Skoro by se hodilo omluvit jejich činy mladickou nerozvážností…Jejich chamtivost je jasná a zde bych přiznala zdravé prozření vašich zlobivých protějšků, že se velmi často zaleknou.
Nakonec budou za vámi přijíždět odpočinout si od milenky. U vás je totiž krásně, mile a útulno. Nějak jste zhezkla a vaříte božsky. Málem na to zapomněl. A na návštěvě u vás zůstávají déle a déle.
Návrat vašeho partnera nedávejte zadarmo. Mějte připravená nová pravidla, která budou vyhovovat vám. Vy jste totiž v době jeho nepřítomnosti vyrostly. Posunuly jste se, zvládly jste velkou zkoušku a prošly pocitem ztráty bezpečí, zrady, strachu a nejistoty. Byly to dny a noci těžkých chvil, na které jste byly samy. Uvědomte si to. Jste silné a chytré. Už nebudete jako dříve.
Než se vrhnete do boje, je vhodné položit si otázky:
„Chci ho?“ (Trochu to evokuje pořad udávání pejsků bez domova do nových rodin „Chcete mě?“)
„Není to jen moje uražená ješitnost?“
„Dovedu si představit život bez něj?“
„Jaká to má pozitiva a jaká negativa?“
„Jaká je moje deviza, kterou mohu použít?“
Zcela pragmaticky vytvořte plán, který by mohl fungovat. Během boje budete improvizovat, to je život. Váš cíl je jasný. Chcete svého partnera zpátky. Pro tento cíl jste se rozhodly a stojí vám za to. Mějte to na paměti, až vám budou ujíždět nervy. Až budete ovládány myšlenkou na pomstu. Na pomstu je vždycky čas. Dle rčení – pomsta chutná nejlépe za studena.
Během těchto těžkých chvil, nezapomínejte na sebe. Běžte cvičit, běžte ke kadeřnici, dbejte o sebe. Sejděte se s holkami nebo jděte na kávu se ctitelem. Jde o vaše duševní rozpoložení. Čím bude stabilnější, tím lépe. Rozptýlit se a chvilku vypustit páru, je žádoucí.
Třeba během nebo po této krizi zjistíte, že mu rády sbalíte ponožky a pyžamo a pošlete je přebalené v hedvábí s větvičkou levandule na novou adresu.
„Kde by byla moc žen, kdyby muži nebyli ješitní?“ Marie von Ebner-Eschenbach
Hodně štěstí a pevné nervy! „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp“ :-)
Vaše Dagmar