Za 1) MOTIVACE Každý den si znovu musím připomenout, proč jdu cvičit nebo proč se po ránu polévám studenou vodou. Vědomě a s odhodláním. Je to dřina. A každý, kdo říká, že tělo a mysl si zvykne, ba co víc, že tělo vyžaduje následně pohyb nebo studenou vodu, tak kecá.
Moje tělo by v sekundě přijalo zpátky nehybný stav a neškytlo by po pohybu. Mé tělo by zahýkalo blahem, kdybych ho ráno, co ráno nepolévala studenou vodou.
Za 2) ŽÍT PŘÍTOMNOSTÍ Najít v dennodenních a rutinních činnostech nějaké novum nebo radost, je také dřina. Nevěřícně sleduji motivační videa, která nás ponoukají přistoupit k rutině jinak. Třeba k mytí rukou.
„Sledujte, jak vám voda stéká po rukách, jak mýdlo pění a v těch bublinkách, pokud budete pozorní, uvidíte tvary, život, příběh, ucítíte emoce…“ Sorry, na to není čas.
Věřím tomu, že po požití drog bych viděla v mýdlové vodě celý vesmír. Věřím, že zavřít mě na několik dnů do vypolstrované místnosti s hroudou mýdlových bublinek, vymyslela bych příběh, který by předčil Harryho Pottera.
Ne, ne. Je to pouze akt umytí rukou. Nic víc nic míň.
Pokud chcete, je tady ovšem možný přístup, který vám nabídne z rutiny víc a prospěje vám.
Věnujte jakékoli činnosti, kterou provádíte rutinně, vědomou pozornost. Zaměřte se na to, co děláte, byť jen na pár krátkých vteřin.
Ze začátku si přijdete trochu tupě, retardovaně. „Vždyť je to činnost lehká, nudná, jasná…“
Ano je. Ale vy z ní nic nemáte. Večer ji zhodnotíte jako další nutnou ztrátu času. Po sečtení těchto „promrhaných“ chvil se váš život mění na festival promarněného času.
V těch zlomcích pozornosti, kterou si vědomě věnujete, zastavujete čas a dáváte odpočinout své toulavé mysli, která žije v budoucnosti nebo minulosti, zkrátka v nepřítomnosti. Vždy jste dva, pět kroků napřed, přemýšlíte, co budete dělat za chvíli nebo se zaseknete v situaci, která proběhla a vy se k ní stále vracíte a analyzujete ji. Jak chcete hlavě ulevit? Jednou týdně v sauně? Dvakrát do roka na dovolené? To je příliš málo relaxu v uspěchané době, ve které žijete. A pak nemáte být na nervy.
Dopřejte si pravidelný a jednoduchý „wellness pro mysl“. Nechte všechno chvilku být. Pokud se přistihnete se slinou z otevřené pusy v katatonickém stavu, je to už společensky nepřijatelné. Studijním materiálem v této věci je mi náš anglický buldog Matylda. Dokáže pozorovat nejen hodinu ptáka na stromě, ale i granule v misce. Nevím, jestli se silou vůle snaží granule přimět, aby ji samy naskákaly do tlamy nebo se rozněžňuje nad krásou pokrmu. Je to jedno, je to dlouhé a trochu vás to děsí.
Ale nebojte se, tam se vy nikdy nedostanete. Na to přece nemáte čas. A já taky ne.
Vaše Dagmar