Jednoznačně odmítám přísloví „Jaký pán, takový pes“.
V době prvních Matyldiných narozenin se mě lidé ptali, jestli si myslím, že náš buldok Matylda už ví, že se jmenuje Matylda. Přiznávám, získat Matyldinu pozornost voláním jejího jména se míjelo účinkem po dlouhou dobu.
Při jednání jsem musela přerušit hovor a odvést Matyldu zpoza stolu, protože klient nervově nevydržel a zařval: „Nic neslyším, můžete vypnout tu pos… cirkulárku?“ A zatím můj pes pouze oddychoval v klidovém zenovém rozpoložení. Mám potřebu se Matyldy zastávat pro její nepochopení.
Můj bratr, který je hrdým majitelem kólie a myslí si, že tupý aport psíka je vrcholem inteligence, mi Matyldu taky pomlouvá. „Dádo, prosím tě, neměli by ti vrátit peníze vzhledem k nedodělkům toho psa? Vždyť ani nevíš, jestli ji koukáš do očí nebo do zadku.“ Říká jí Lentilko, protože se domnívá, že v její statné lebce nic jiného, než plavající lentilka není. K tomuto závěru došel, kdy se usilovně snažil o jakoukoli interakci s ní. Mezi námi, je to naopak projev silné vůle a pevných nervů, nereagovat na všechny infantilní projevy s nejapnými dotazy typy: „Ty seš na mě naštvaná viď? Co ty vrásky, že ty přemýšlíš?“ Pardon, ale je plemenem buldok, nemá v popisu práce mít vyhlazený čumák a panáčkovat, jak se bratrovi zamane.
Nicméně jisté rozladění nad náturou Matyldy se nyní dostavilo i u mě. Matylda se stala ženou a hárá. Nivě se dívá za branku do polí a ví Bůh, co si myslí. Oči má zalité milostným chtíčem, které cudně klopí momentálně na vilného sousedovic pudla. Mračna ctitelů různých ras a vychování se začínají stahovat jako supi u naší rohožky. Matylda vystavuje na odiv svou plodnou postavu a tím mě začala děsit. Dřív, než jsem usoudila, že bude lepší, aby seděla 3 týdny v bezpečí doma na gauči, utekla se ztepilým Akitainu na cour po vesnici. Načež mi do mé koučovací seance volají sousedi: „Viděl jsem Matyldu s takovým zrzavým smetákem u tříděného odpadu!“ nebo „Zlato, Matylda ti štráduje po rynku obklopená jorkšíry!“
Slovo coura nabylo u Matyldy na významu. Donedávna jsem ji něžně říkala „Ty moje malá couro“, protože se na procházkách courala. Teď jsem pobouřena a rovnou říkám, že tento rys po mně nemá. Jistě oplývám mnoha špatnými vlastnostmi, ale touhle ne.
Rande s veterinářem nad mojí nezbednou nezletilou adolescentkou je naplánované. Smál se mi, když jsem si mu stěžovala. Při mém štěstí bychom jistě neměli dvojčátka, ale tak 10 kousků „buldokopudlů“.
A ještě vám prásknu něco na našeho pana veterináře. Vzezřením je to kulturista, který by se mohl v nouzi ucházet o pozici bodyguarda nebo vyhazovače v night clubu. Jeho služby platíme dřív, než víme kolik, protože se ho bojíme. Ve fitku cvičí očividně každý den a k naší Matyldě přistupuje jako k chlupatému nářadí, zvlášť když ji zvedá na lékařský ponk. A protože si nepamatuje jména psů říká jí „Mrtvý tah“.
Jako humánně založená zákonná zástupkyně mé svěřenkyně Matyldy, se vás proto dopředu nejistě ptám, zda-li mám mezi svými čtenáři spřízněné duše, k hypotetickému převzetí zcela originálních a nikde jinde se vyskytujících nádherných štěňátek slibných rodičů čistého původu? Matylda pochází ze slušného rodinného zázemí, a tím vyfasujete i pevné spojenectví naší rodiny, která se ráda druží a přiznejme si, bude provádět namátkové kontroly, zda se Matyldiným potomkům dobře daří.
Děkuji za pochopení a případný zájem.
Vaše Dagmar