Dovolte mi krátké shrnutí o covidu, neb jsem jako všichni ostatní odborníkem na tuto problematiku.
Pomalu neznám nikoho kolem sebe, kdo covid neměl nebo se aspoň o „coviďáka“ nestaral. Když to zjistím, můj zájem roste. „A jaký to bylo? Jak se cítíš? A je to tak, jak se říká?“ Prostě jsem dotěrná a zvědavá.
O pár nejlepších názorů se s vámi podělím.
„Covid není problém. Problém je manžel se mnou v karanténě doma na 14 dní. Covid bude to poslední, co mu bude usilovat o život.“
Další kamarádka s covidem, která se hystericky bojí, že nakazí svého 90letého tatínka pojala karanténu ještě přísněji. Tátu zavřela v pokoji, který má zákaz opouštět. Říkám: „A dáváš mu tam aspoň kbelík, který vyměňuješ? A jídlo mu posíláš na špagátu z venku?“ Nechám si sprostotu na moji adresu pro sebe. Ještě chvilku a zavolám Kubišové, aby to tam jela zkontrolovat.
Kamarádka huhňala, chroptěla do telefonu, ale s jistou mírou pýchy mi řekla: „Hele zlato, covid je jako první sex. Nevíš, do čeho jdeš. Ve finále seš ráda, že to máš za sebou“. Závist! Do teď jsem své covidové panenství nesla hrdě, ale přece jenom oni budou v pohodě a já kličkuji pořád jako zajíc.
Unikám, jak můžu. Byla jsem ochotná jako ohař trasovat své syny i přes nefungující hygieny, kdy a kde se setkali s pozitivními. Už nemůžu. Ztrácím se ve výpočtech inkubačních dob, karantén a izolací. Detektivní činnost není již v lidských silách. Tento postřeh jsem sdělila kamarádovi. Tomu se rozšířily panenky hrůzou a říká: „Dáši, nikdy není dobré trasovat kohokoli. Snad to covidem skončí a trasování se nestane národním sportem.“ A aniž by tušil, prozradil se hned. Schoval mobil za záda.
Jsme úžasným živočišným druhem. Jsme živými organismy, které hostí milióny cizích kultur. Když je dobrá konstelace hvězd, všichni jsme v symbióze.
Tato mutující covidová breberka nám nastavuje zrcadlo, jak si v čase prosperity stojíme. Pokouší naše receptory, v jaké jsme fyzické a psychické kondici. To, že rozehrává celospolečenský problém, není její zásluha. Příčinou jsme my sami.
Na kolik jsme ochotní postavit se překážce a změně, které tato situace přináší? Proč někdo je v klidu a jiný řve? Sledujeme jen své vlastní zájmy nebo jdeme po lince společného úspěchu? Vakcína ano, vakcína nikdy! Mezitím, co nás trénuje malá neviditelná bestie zahryzávájíc se nám pod kůži, stihneme se ještě všichni pobít.
Zaujal mě názor, že covid cílí na slabá místa. V tom případě, je nejslabším článkem v populaci hlava a mysl. Držím se dále covidového panenství a až to na mně někdo něžně plivnete, nebudu hysterická. Vím, že všechno je jednou poprvé a „prochrlám se“ k pevnosti na duchu i na těle.
Vaše Dagmar