BOSU NENÍ PRO HETEROSEXUÁLY

Leden je pryč. Nápor „odhodlaných ledňáčků“ ve fitku skončil. A my „drobní dělníci“ makajíc na fyzických schránkách do tvaru tak, aby vyhovovaly našim potřebám, pokračujeme v této soumařině dál.

 Nepokládám cvičení za smysl života, ale za činnost, která nám je oporou k plnění pozemských přání bez limitů.

 PROČ?  Když známe své „PROČ“, tak otázka „JAK“ přichází sama.

 Když něco nemáte a chcete, musíte zvážit, jak to získáte nebo jak se k tomu dostanete. Chce to strategii, která si žádá čas, energii, motivaci něco obětovat a něčemu jít naproti.

Chcete mít postavu snů? Nebo vám stačí placaté břicho, které dá hezkému tričku úplně jiný rozměr? Kdo to má zadarmo, žije si na obláčku lehkosti, který charakter neformuje. Kdo to má vydřené, prochází obohacující cestou seberegulace a disciplíny. Musíte vědět, co jíst, co si upřít a jak a co cvičit. „Víte, že hrnec s gulášem ve tři v noci po kalbě, škytajíc po kanystru bílého, je vaše smrt. V lepším případě zahození týdenního tvrdého tréninku.“ (Vím, o čem mluvím. Včera v devět večer jsem si dala řízek s tatarkou…, au!).

Líbí se vám chlap – jeden konkrétní? A položíte se před ním na lopatky hned když je příležitost? Ano? To nejste moc cenná trofej. Stále trvám na tom, aby si domnělý chlapec myslel, že on je ten, kdo dobývá. Ano, nejsem feministka.

 Koukám na začátečníky na silovém tréninku. Trenér dobře ví, že pevný střed těla je základ pro to, abyste si „odřeli vopruz“ na začátku cesty k vysněné postavě v podobě balančního bosu. Bosu neposlouchá, dokud nad svojí rovnováhou nezačnete přemýšlet. Zpevnit tělo, správně dýchat a použít mozek je nezbytné pro získání prvotního pokorného vítězství.

Pozorování ve fitku mě utvrdilo, že bosu není pro heterosexuály. Syčí pod vousy sprostotu, viníc všechny (sebe ne), včetně bosu zároveň, viditelný pocit ponížení, vzteklý výraz v očích dotyčných nadsamců a jejich trhavé pohyby postrádajíc eleganci jsou toho důkazem. Chce se mi říct: „Vydržaj pijanér!“

Když vydržíte ve všem, čeho si přejete dosáhnout, přijde odměna, která je o to sladší, jak protivná cesta k ní byla.Získáte pevný základ sebevědomí bez balastu a klišé z pouček ze sociálních sítí, co by sebevědomí mohlo a mělo být.

Získání odolnosti na těle i na duchu je cestou ztrát a nacházení lepšího. Zcela vědomě a ve vlastní režii. Při NeuroCoachingu nejdřív zjistíte své PROČ. Když to víte, cesty se před vámi samy rozbalí a vše je najednou průsvitně jasné až to zabolí. A říkám vám, budou chlapi i placaté břicho.

Vaše Dagmar