Chcete mít své myšlenky a pocity pod kontrolou?
Chcete už konečně přijít na to, proč se vám děje to a to?
Zachvacuje vás panika, že nevíte, kam směřujete nebo žijete v nejistotě, jestli vaše „bytí“, má nějaký smysl?
Začněte meditovat. Kdo má k meditaci (z důvodu neznalosti) jisté výhrady nebo odpor, začněte rozjímat.
Rozjímání je nejjednodušší forma meditace, pro kterou jsme se narodili. Jen jsme došli k mylnému závěru, že dnešní uspěchaná doba nestojí za rozjímání. Místo toho v každé volné chvíli tasíme mobil a sjíždíme sociální sítě.
Meditace a rozjímání mají společné jmenovatele a tím je cílené zastavení a odvaha být sám se sebou. Jde o prosté rozhodnutí přestat před sebou utíkat a srovnat si palici. Je to o vnitřní disciplíně, o vůli naordinovat si denně půl hodiny v osobní separaci.
Zní to děsivě? Počkejte si na výsledky!
Rozjímání přináší odpovědi. Umožňuje vám zpracovat vaše zážitky a postřehy. Abyste měli z vašich zkušeností hodnotný přínos, musíte mít nějakou „finální tečku“ za příběhem. To vám rozjímání umožní.
Nikdo mi nemůže říkat, že to neumí nebo to nejde. Když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. Jsem klasický produkt dnešní moderní doby. Byla jsem zrychlená a pyšnící se, že stihnu všechno. Byla jsem všude a nikde zároveň. Všechno jsem logicky dělala na půl plynu a večery jsem si za boha nemohla vzpomenout, co jsem vlastně ten den dělala. Pýchu vystřídala frustrace. Mé otázky zněly: „A to je jako ten život, jo? Když si z něho nic nepamatuju? Emoce jsem si buď nemohla v té rychlosti dovolit nebo přicházely se zpožděním. A post hac už neplatí.
„Ježíši, to byl blbec! A co jsem mu to vlastně řekla? Aha, to jsem mohla řešit jinak. No nic. Třeba příště…„ a moje frustrace se zdvojnásobila.
Pro méně chápavé: „Není čas na hrdinství!“
Začátky s meditací byly tristní. Šla jsem na to od lesa a zapálila si svíčku. Koupila si meditační polštář. Zavřela se v koupelně. Všem jsem doma vyhrožovala, že mě nesmí rušit. Sedla si a během 5 minut jsem sebou začala flákat ze strany na stranu v depresi, že mě bolí celý „lotosový sed“, ale hlavně nevím, co mám dělat s tím nepřeberným tokem myšlenek, které se mi honily hlavou. Zoufalství střídalo záchvaty smíchu.
Šla jsem na to silově, s bolševickým odhodláním a nastudovaným materiálem, jak na to. Když může meditovat trouba někde v Indii, tak proč ne já? Protože ten „trouba“ v Indii neztratil během života sám sebe. Není lákán zápaďáckým stylem života a měl vzor ve svých předcích. Ví, že co nestihne v tomto životě, tak si v klidu dotáhne v životech příštích. Tak asi proto.
Dejte si čas. Nemějte očekávání a moc to nestudujte. Na rozjezd si najděte řízené meditace, které vás povedou a nebudete mít čas myslet na nesmysly. Pak už to budete umět sami. Výsledky se dostaví po cca 3 měsících. Plíživě, jemně a radostně. Zkušenost je nepřenosná, ale jedno vám řeknu:
„Není nic lepšího, než když si uvědomíte, že ve věčném boji se svojí vlastní myslí, najednou začínáte vyhrávat. Je to nové a zcela osvobozující!“
Zjistíte, že už nemáte tolik otázek. Nejste v křeči, že nevíte, jestli děláte správně. Vykrystalizují se vztahy. Ubydou touhy, které za nic nestojí (teď ovšem nevíte, jaké to jsou). Máte přijatelnější reakce, za které se nemusíte stydět. Zjistíte, že není čas ztrácet čas z úplně jiné perspektivy.
Rozjímání a meditacím zdar!
Vaše Dagmar