„Ježíšek je kouzelný!“ Touto větou vždycky končilo mé jistě poutavé vyprávění, které obsahovalo nejednu díru v příběhu o tom, jak to ten Ježíšek vlastně o Vánocích dělá.
Podezřívavé, přimhouřené oči sedmiletého syna mi byly těžkým žalobcem ve věci mé obhajoby kouzelných Vánoc. Nejdřív rozporoval, jak mimino v kolébce zvládne roznést všechny dary a když viděl děsivý výjev třiatřicetiletého Ježíška na kříži v kostele, s vysvětlením, že to je to miminko, měl téměř jasno v tom, že kecám. Nikdo nemůže mít přeci tak strašný život.
Letos zcela nepřipravená na možnost argumentů ze strany dorůstajícího dítěte, jsem žasla nad nedostatkem mé fantazie v tak jasné kouzelné věci. Splácala jsem Santu s Ježíškem, nechyběl krb, kterým navštěvuje domácnosti a riskovala, že musím použít obrat „žáruvzdorný Ježíšek“. Přílet na kometě jsem už jen tak stydlivě šeptala…
Santa Claus je pro děti bohužel lépe uchopitelný. Je to stále jeden a tentýž duchem oslabený děda s červeným opileckým nosem na lexaurinu, rozvážející na saních se soby po světě dárky a Coca-colu. Krbem chodit může, protože přes noc na 25tého krb vyhasne a ráno při úkonu Santa neblafne v krbu za živa.
My v Čechách v přítomnosti dětí musíme zvládnout magické a tajné přistání darů pod stromečkem tentýž večer. Všichni sousedi se nás bojí. „Promiň, letos vám Ježíška tahat pod strom nebudu. Minulý rok jsem se málem strhnul a chtěla mě sežrat ta vaše bestie. Řvát jsem nemohl, to Ježíšek nedělá a dotáhl jsem si zahryznutého čokla v lýtku až domů. Tam jsem řval jak kráva a moje vlastní děti se mě lekly.“
Co k tomu dodat, jsem ráda, že tato trapnost letos končí, neb Felix bude tento rok svým dětským okolím zcela jistě obeznámen se stavem věcí.
Co mě však trochu děsí jsou blížící se Velikonoce. Minulý rok po dotazu: „Mami, co si myslíš o velikonočním zajíčkovi?“, jsem se nadechla, že finálně zabiju dětský svět, avšak Felix mi skočil do řeči a pronesl: „To, že velikonoční zajíc existuje a nosí kinder vajíčka po zahradě, to je jasný. Mě jen zajímá, jestli je modrý nebo růžový.“
Poučte se z mé patové situace, buďte připraveni na zvídavé dotazy vašich chytrých dětí a dobře propracovaných příběhů se držte zuby nehty. Držte, držte, držte, protože pak už vaše Vánoce a jiné pohádkové svátky nikdy kouzelné nebudou!
Vaše Dagmar