WHY ME?

Jak se to tak stane, že se jednoho dne probudíte a jste matkou osmnáctiletého syna?

Ve vší úctě a pokoře, já s tím nesouhlasím. Nebylo hezčí, když jsem měla mylný pocit nadvlády nad stvořením, které je tak křehké, že potřebuje permanentní dozor, aby mu svět neublížil?

Možná je to celé jinak.

Pokud si na mě synové stěžují, že mají se mnou opravdu těžký život, mám argument, že jen oni sami se rozhodli pro moji volbu jako matky. Víc neumím, dělám, jen to, na co mám. Svým způsobem nikdo nepřekročí svůj práh. Má nastavené dispozice pro to, jak se bude pohybovat světem. Jediné, co jde, je, jak se na ten svět může dívat a jak ho přijímat. Tam je svoboda volby. Nikdo je nenutil spolupodílet se na pokračování řetězce naší rodiny. Také mohli přistát někde v sousedství. Jejich život by se ubíral asi úplně jiným směrem.

Samozřejmě dochází u nás v rodině k drobným nedorozuměním v podobě rozhovorů o genech. Slýchávám něco „o vykořeněných sudetských genech“, které mě díky narození v Liberci katapultovaly mezi rebely a neblaze strhly mé nebohé syny do vod rozpolcenosti. Ani rodokmen od Bulharska mého otce není ideální. Tam je prostor pro balkánskou krev, která jistě tento šrám v genech podpoří. Tyto názory se samozřejmě hodí, když synové zahajují své první pubertální kroky ke svobodnému životu. Naopak když vše klape, excelují ve škole, je to důkaz dobré pražské krve, kterou oplývá můj manžel – tedy otec dětí.

Mezi námi, je dobře, že ředíme tu (mírně řečeno) zjemnělou krev nudných Pražáků. Co by bez nás dělali? Je zvláštní vnímat jejich nabubřelý ničím nepodložený pocit výjimečnosti.  Jediná jejich rebelie totiž je, že předjíždějí v kolonách aut bez pocitu studu a pracovní týden končí ve čtvrtek.

Milý Viktorku – krev mé krve, přeji ti, ač máš občas pražské móresy, neb jsi byl vychován v této zeměpisné šířce, zachovej si všechno, co ti bylo osudem přiděleno. Jsi koktejl generací předků, kteří měli své radosti, touhy, očekávání a také mnoho strastí, neřestí a špatných rozhodnutí. Někde hluboko v tobě je stopa po všech těchto příbězích. Jsi originál, žádný jiný v této kombinaci není tak jak tu jsi teď a tady.

Život je mžik, podívej se na mě a kolem sebe. Možná ti je teprve osmnáct, ale už teď v srdci víš, co je dobré a co špatné. Poslouchej ho. Budeš tím minimalizovat škody. Žij tak, aby ses nemusel stydět, nikdy neuhýbej, běž si za svými sny a nezapomeň, že pravé tvoje zrcadlo jsou šťastní a kvalitní lidi, které budeš okolo sebe v životě mít.

Tvoje máma