Moje maminka vždycky říkala: „Dady, uvědom si, že ideální chlap neexistuje. Musíš hledat nejmenší zlo. Ideálem je, si najít sirotu námořníka. Je pořád pryč a nemá příbuzné.“ No, neposlouchala jsem. :-) Možná cynické, bez iluzí, ale přece jenom byla maminka manželkou námořníka. Táta byl sice námořník tělem i duší, ale pocházel z Liberce, takže jachta stála většinu času u nás na dvoře i s tátou.
Budu tedy vycházet z názoru, že ideál neexistuje. Pro čerstvě zamilované, je to věta zcela ubohá a nepravdivá, ale všeho do času. Pro ostatní pár rad.
1)
Při volbě partnera vycházejte z toho, že všechny špatné charakterové vlastnosti se časem umocňují.
2)
Zapojte intuici a pro jistotu ji nikdy nevypínejte! Bude se vám hodit, až budete svými radary hodnotit možnou kořist. Znáte to. Podíváte se mu do očí a okamžitě poznáte, co máte před sebou za materiál. Později to už není ono. Vaše intuice je zakalena rozumem, přáním a chtíčem. Ten prvotní impulz, který vámi projede, je většinou správný. Poznám nevěrníka v pár sekundách. Tak ty prosím nebrat! Víte, že hledáme nejmenší zlo.
3)
Za nejhorší charakterové vlastnosti pokládám malichernost,“ jájínkovství“, skrblictví a žárlivost. Inklinaci k nevěře dávám až na chvost, ale také vadí. Koho furt baví někoho hlídat jako pes? A stejně se vám spustí. Když mu nevěra koluje v žilách, stejně nemáte dostatečné páky, jak sebe před tímto ponižujícím peklem uchránit. Nemůže si totiž pomoct. Je jedno jestli jste Monica Belluci (pro starší) nebo Megan Fox (pro mladší). Tento jedinec potřebuje skalpy a furt a hodně. Někdo má golf, někdo sbírá známky, on ženské.
4)
Pokud trváte na tom, aby byl váš partner vtipný, uvědomte si, že přijde doba (a nebude tak dlouhá), že cokoli, co řekne nebo udělá, už tak vtipné nebude. Buď jste vtip slyšely stokrát nebo původní roztomilosti byly roztomilé pouze na začátku vztahu. „Lásko, včera jsem přišel domů trochu ovíněn a tak jsem raději zůstal spát dole.“ A jak to čtete po roce vztahu? „Lásko, přišel jsem ve tři ráno domů úplně namol a nebyl jsem schopnej ani zavřít za sebou dveře, takže jsem polonahý usnul na rohožce“. Takže kromě toho, že vás mohl kde, kdo vykrást, tak vám ještě partner vystřihl ostudu u sousedů, kteří o něj po ránu zakopli, když šli do práce. Božíčku, no není to roztomilé? A to, že mu umrzl spodek vás opravdu nezajímá.
5)
Váš partner by měl pocházet z relativně normálních rodinných poměrů. Jakékoli bizarnosti a zvyky rodiny, ze které pochází, byly do něj vsáknuty. Pokud u nich doma nechávali rozkopnuté dveře od záchodu a povídali si z něj o počasí, očekávejte, že ani váš partner se nebude žinýrovat. A nikdo nechce vidět svoji lásku na hajzlu.
6)
Pokud má váš milý matku, která se dobrovolně pasovala do úchylné role životní samaritánky v péči o svého dospělého synka, protože ho již nemůže kojit, neb by ji zavřeli, tak utíkejte, co vám nohy stačí. Nosí mu jídlo do postele, pak mu ji ustele a při jeho odchodu ho 3x poplive pro štěstí, aby ho nedej bože nepřejelo vozidlo, je to za hranou vkusu. Pokud jste odhodlané, připravte se na tvrdý boj plný intrik a pláče, které ovládají jen ohrožené ženy. Nikdy, opakuji nikdy jí nebudete dost dobré pro jejího chlapečka. Pokud vyhrajete tento nelítostný boj, hodí se sem jedna opravdu trefná, leč velmi vulgární (dámy jistě prominou) věta naší rodinné kamarádky, která je double tchýní: „Kunda proti vodě, utáhne dvě lodě!“ Touto glosou je řečena vaše výhra a životní prohra matky, která ztratila vládu nad svým synem.
7)
Pozor na hypochondry! Oni se milují. Oni se řeší. Oni nefungují, když je něco bolí. Všichni se tomu musejí podřídit a pravděpodobně razí teorii, čím víc se o svých „ouvej bolístkách“ podílí s vámi, tím je bolest menší. Nevím, jakou máte zkušenost, ale většina žen si minimálně v těchto situacích představují rychlý úderný konec bolestivého života svého partnera vlastní rukou. Škála skonu bývá velmi pestrá.
8)
A prosím vás, ať je to aspoň trochu chlap!
Ty zjemnělé, oduševnělé, bezpohlavní bytosti, které chrlí dnešní doba (a zejména Karlín), to je vskutku znepokojivé. Tento nový trend je podpořen módou dlouhých vousů, jejichž nositelé jsou výsměchem veškerého mužství v kontrastu s jejich slabou povahou. Kdo za to může? Výchova? Matky? Humánní pohled na vše, co nás obklopuje? Divná móda unisexu? Rovnoprávnost mezi pohlavími?
Jisté je, že vychovávám tři syny. Jestli si chovám na prsou hady uvidíme v brzké budoucnosti. Ráda bych vychovala chlapy s velkým „CH“. Jedu v módu, že ideální chlap neexistuje, ale vím, že vychovám jedince, kteří budou mít úctu k ženě. No a jaká budu tchýně? To bude evidentně moje životní zkouška. Pokud se jí dobře nezhostím, ztratím syny i kontakt s jejich rodinami a heslo viz shora, by mě provázelo po zbytek života.
Končím citátem: „Kde by byla moc žen, kdyby muži nebyli ješitní?“ Maria von Ebner-Eschenbach. Vše je v našich rukou. Volba partnera i jeho následné možné vylepšení ke spokojenosti nás všech.
Vaše Dagmar