Letošní rok bude výživný. Budou přijímačky. Poprvé jeden z mých synů okusí tlak a nejistotu dospělého světa, které budou součástí honu dostat se na střední školu. Silné ročníky, móda nechodit na učební obory spolu s nekoncepčností českého školství stresují už několik let nemalý počet rodičů.
Přidám-li k tomu nijak výraznou fyzickou zručnost mým synů, kteří pocházejí z právnického prostředí, tudíž nepřičuchli nikdy k fyzické tvrdé práci, není šance upíchnout naše chlapce jinam než do institucí, které jim na krátkou dobu poskytnou hájemství času vymyslet, co se sebou.
U nás doma se razilo heslo: „Ničím výrazně nevynikáš, musíš na práva!“ A tak generačně s tímto cejchem vypáleným v zátylku si bez výrazné vnitřní fantazie sedáme do lavic právnických fakult. Doufám, že moji hoši toto rodové prokletí zlomí a najdou si svoje vlastní místo pod Sluncem.
Jsem ráda za citát: „Všimli jste si, že ti nejchytřejší žáci ve škole nejsou těmi, kterým se daří v životě?“ Paul Arden
Tento pohled na věc obaluje mé obnažené nervy jemnou chlácholící ozdravnou vrstvou útěchy, že není vše ztraceno. Zintenzivním počet meditací, prodloužím procházky se psy v přírodě a nastěhuji si domů Eckharta Tolleho, aby mi stále šeptal do ucha něco o přítomném okamžiku. Wim Hof (jeho heslo „Mou misí je, aby byl každý člověk silný, zdravý a šťastný!“) by mě mohl naučit dýchat a vyškemrám do zásoby pár tablet neurolů od těch, kteří to už vzdali. Takto vyzbrojena si myslím, že školní rok 2023/2024 bude snesitelným obdobím pro nás všechny doma.
Držím se dál svého postupu pro zjištění, zda člověk pochopil studijní látku, kterou se učil. „Řekni to, co ses právě naučil svými slovy třeba sousedovi, který nemá ani „ánung“ o čem chceš mluvit. Jestli se tvůj monolog bude skládat z větší části z citoslovcí typu: „…hmmm…no…tak nějak…takže…hmmm… a soused bude vypadat zcela bezradně, je jasné, že si nepochopil vůbec nic.“
Já se tak učím pochopit a následně svému manželovi vlastními slovy interpretovat téma kvantové fyziky. Je dobře, že nevidíte moji schopnost pantomimicky vyjádřit nedostatek slov pro fotony a elektrony. Po této přednášce bývám sedřená jako kůň, psychicky zdeptaná nad výkonem své prezentace a vnitřně rozpolcená z obav, že na mě příroda s inteligencí vyloženě šetřila. (Manžel se chlácholivě usmívá). No, co už? Možná, že to studium práv nebylo od věci.
Mám pochopení pro selhání, mám pochopení pro šlápnutí vedle. Nemám pochopení ani čas věnovat se někomu, kdo nic nedělá a nic nezkusí. Nejsem to já, kdo má vlévat krev do žil, aby člověk žil a našel se. To se týká, jak mým potomků, tak klientů. Jsem pouze ta nejlepší podporovatelka a fanynka pro cestu, kterou si kdo vybere.
Nervům a Neurocoachingu zdar!
Vaše Dagmar