KDYŽ VÁM ŽIVOT NABÍZÍ CITRÓN, ŘEKNĚTE SI JEŠTĚ O SŮL A TEQUILU.

Když vám život nabízí citrón, řekněte si ještě o sůl a tequilu.

 Je to nejlepší varianta, jak změnit mód, ve kterém se právě nacházíte. Získáte jinou perspektivu podívat se na problém. Jakoukoli akcí změňte aktuální stav, do kterého jste se dostali. V danou chvíli máte pocit, že situace je neřešitelná. Odstupte od ohniska trablu a začněte dělat cokoli jiného. Běžte do lesa, zazpívejte si, začněte si na zahradě kopat jámu, protože je to momentálně váš konec, tak si ho připravte. Změna pohybu, fyzická zátěž vám přenastaví úhel pohledu a při prvním metru v zemi, najdete řešení.

Nejhorší je katatonický stav, který podpoří neřešitelnost a zacyklenost toho, co se zdá bezvýchodné. V tomto rozpoložení se dokážou někteří lidé zaseknout na několik let, resp. do konce života. Zkysnou, zhořknou a uteče jim drahocenný čas. Vím, každý jsme z jiného těsta a bolest nemá datum v kalendáři. Rozpad vztahu, který jsme si nepřáli, podlost od člověka, od kterého jsme to za živa nemohli předpokládat nebo třeba finanční ztráty, které mohu vnímat jako likvidaci ega a svého postavení na trhu zvaný život. Pokud se chceme zachránit, chtě nechtě musíme žal zpracovat, překlenout a vyrazit zpátky mezi živé a zdravé do pestrosti života.

Máme tady omezenou dobu pobytu a nikdo nevíme jak dlouhou. Čas je nejcennější komodita. Půjčme si kousek jednoduchosti z říše zvířat. Zajíc chvíli neposedí, má našpicované uši, co se kde děje, fantasticky kličkuje, má skvělé běhy, když je potřeba. Umí si užít chvíle klidu, bezpečí a rodiny. Určitě neřeší prachy, co si o něm, kdo myslí, nesrovnává svůj brloh s brlohem ostatních. Má výhodu, že jeho potomci jsou navlas stejní jako potomci druhého zajíce od vedle. Větší uši, výraznější zbarvení srsti nebo váha svých ratolestí by jistě nebyla v kruté přírodě výhodou. A ano, nemusí platit složenky. Stejně byste neměnili.

Zvířata si dlouhý žal nemohou dovolit, je „přepychem“ nás lidí. Je překážkou, která se trestá ztrátou života a smyslu bytí. Zvířata řeší aktuální stav adekvátně k vážnosti situace. Stav pomine a s touto změnou se okamžitě mění jejich rozpoložení. Není to kruté ani povrchní, je to tak jak to je. Jen my lidé dáváme všemu punc kritiky, hodnocení a fatálnosti. Proč je takový? Jak to, že ten žal neprožívá víc? Já bych umřel. Já bych to prožíval jinak… Dokážete si představit, že takto přemýšlíte nad zajícem?  Ano vím, zajíc vás nezajímá. Nevíte, jak zajíc přemýšlí. A jak přemýšlí ten člověk, to víte?

Se zajícem se neumíte ztotožnit. Vypadá to asi takto: „Opustila ho zaječice? Najde si jinou krasavici chlupatou. Sežrali mu potomky? Vždyť je to zajíc. Kdo souloží víc než zajíc? Na přes rok bude mít dvakrát tolik rozkošných zajíčků. Rozkopali mu brloh? Má čtyři zdravé nožičky, vyrobí si nový. Sebrali mu mrkvičku? A kolik by jich chtěl ještě sežrat?“

Dopřejte si projít žalem, ale pak šup a přistupte k problému tak, jak byste zlehčili úděl zajíce. Spadne z vás tíha toho, jak vás hodnotí jiní, přestanete mít pocit, že jste pupek světa a zlehčí se vám výhled do budoucna.

Vaše Dagmar