Vlivem špatného hospodaření se svou myslí docílíte během života momentu, kdy nevíte, co se sebou. Většinou to přijde v době, kdy odpadnou starosti kolem dětí, honba za penězi, dům už stojí, strom na chatě zasazen, auto jede, manželka má další norkový kožich, americký chrup za těžký peníz implantován, vlasy v Turecku nastřelené, trenér ve fitku zaplacený dopředu…
Ve skutečnosti znaky krize naplňujete dřív. Ostatním je to jasné. Jen vy ještě jedete na vlně setrvačnosti, na jejímž křehkém chvostu z bublinek lapáte po stabilitě. Náraz vlny do zdi je hlasitý a bolestný.
Prokrastinace, absence osobních hranic, celoživotní ignorace sebe sama, nepřijetí faktu, že i mysl má právo na odpočinek a regeneraci, či špatně nastavené priority způsobí jednoho krásného dne ztrátu radosti ze života. Chybí „plán B“, když „plán A“ selže nebo se stane přežitým. Je to stav nejistoty, jestli život v této formě má vlastně smysl.
Nic příjemného, ale neutíkejte z problému pryč! Stejně mu neutečete. Srovnejte se dřív, než zatrpknete nebo začnete dělat zbrklá rozhodnutí.
Říkám tomu „chvilkové mentální bezvládí“. Staré modely v hlavě končí a šanci převzít vládu mají nové a kreativní vize. Nejlepším řešením je odjet na 6 měsíců na pustý ostrov, tam se bát o své přežití a srovnané hodnoty byste měli v „cukuletu“. Ovšem pustý ostrov dneska pohledat.
Nemáte čas ani prostor, tak mi zavolejte. „Otravnými“ otázkami vás provedu ke kýženým pozitivním změnám, které evidentně potřebujete.
A teď zpět k našim oblíbeným protějškům. Úvod do jejich krize středního věku máme za sebou . Slíbená kategorizace skupin problematických mužů ve středním věku pokračuje.
2) MUŽ HYPOCHONDR je člověk, vedle kterého, i kdybyste nakrásně chtěly být šťastné a zdravé, tak nebudete. V atmosféře strachu ( jím vygooglovaných nemocí) nemáte šanci. Tolik glorifikovaná prevence zdraví se v jeho případě morbidně zvrtne do permanentních návštěv u doktorů. Jeho mysl kapacitně vyčerpaná tématem smrti znemožňuje věnovat se čemukoli jinému. Cítí, že už nic nemá smysl, všude číhá nebezpečí, jakákoli radost je zakalena hrozbou nemoci.
Je sám sebou natolik pohlcen, že květiny či dary od něj, které bývaly přirozenou součástí vašeho soužití, jsou nenávratně pryč. Dříve zvídavý a dobrodružství vyhledávající partner se dnes odmítá vzdálit z domova a musely byste na něj vzít vidle, aby se hnul.
Paradoxně se tito muži dostanou do hrobu dřív, než by museli, protože si svou vysněnou zkázu přivodí dokonalou vizualizací.
Do skupiny hypochondrů přidávám podskupinu ASKETŮ, kteří ač mají ideály jistě velkolepé, žít se s nimi nedá.
Podle Wikipedie je asketou ten, kdo se prakticky zříká světských zájmů, aby mohl dosáhnout pokroku v duchovním životě. Ví Bůh, proč si myslí, že vědí víc než my.
Měla jsem známého, který se po padesátce rozhodl změnit svůj životní styl. Žil zdravě, nekouřil, nepil a žehral nám prostým smrtelníkům jaký vedeme zhýralý život. Byl encyklopedickým sběratelem chorob. V šedesáti letech vyšel s batohem ven do mrazu, uklouzl a zlomil si vaz. My všichni, co jsme v mraze jezdili autem, jsme ho úspěšně přežili.
Jak chcete najít vnitřní naplnění v kousku čerstvé okurky, v doušku pramenité vody k večeři a bez televize? Po jejich boku budete vždy ty horší, neukázněné, na které se musí dohlížet. Chodit tajně k sousedům na kus salámu a trochu toho šňapsu vám nevydrží dlouho. A hlavně kdo se chce nechat dobrovolně zatáhnout do hlubin cizích duchovních životů, když máme problém vyznat se v těch našich?
Příště na blogu si představíme skupinu č. 3) – MUŽE CHVÁSTALA.
(Odkaz na minulé články www.dagmarmorozova.com)
Vaše Dagmar
.