Při výběru partnera, hledejte nejmenší zlo, protože ideál neexistuje. Nejlepší je vzít si sirotu námořníka (jak říkává moje maminka), já k tomu přidávám ještě povolání pilota, to také není špatná volba. Kdo se řídí starým rčením „co oko nevidí, to srdce nebolí“, může s nimi prožít vcelku pěkná manželství. Když k tomu přidáte vědomí, že všichni jsme na celoživotní cestě poznání, pak také tušíte, že cesta životem nebude vypolstrovaná něžnou bublinkovou fólií a namalovaná rovnou čarou.
Z motivačních videí víte, že životní pády a prohry se připouštějí. Nejdůležitější je znovu vstát a jít dál. Sobě to dovolujete, tak proč ne ostatním? Jediným arbitrem je váš práh bolesti, který máme každý jinak vysoko. Pokud váš práh bolesti někdo překročí, máte na výběr, jak se k tomuto člověku postavíte. Role oběti je už překonaný stav a nikoho nebaví.
Nadhled, humor a shovívavost jsou nástroje, jak překlenout „dobu temna“ v krizi středního věku vašich partnerů. Vyžaduje to i určitou duchovní zralost a trénink sebe sama, aby vás protějšek nestrhl do kalných vod bezvládné mysli. Jinak začneme blbnout všichni a odnesou to děti a naše nejbližší okolí.
Pojďme na poslední skupinu problematických mužů v krizi středního věku:
4) MUŽ ZÁVISLÁK - skupina postrádající vlastní vůli a názor. Jeho partnerka je nucena vystupovat v roli statného ošetřovatele, jemuž byl svěřen k dozoru uzlík předčasně zestárlého materiálu.
Jak je ten vtip? Žena podává muži svetr, ten se na ní otočí a zeptá se jí: „Je mi zima nebo jdeme domů?“
Nehezky se kouká na trosku, která kdysi byla švarným jinochem s neotřesitelným a pevným pohledem ke světlým zítřkům. Lze namítnout, že do tohoto stavu ho dovlekla jeho žena svou toxickou přítomností… Pokud byla dotyčná toxická, měl se ji dávno zbavit. Nemám slitování nad těmi, kteří zahodí své ideály a životní radosti ve jménu kohokoli. Ze sebe udělají stíny plahočící se životem a své okolí ničím neobohatí. Ženská za to určitě nestojí.
Převzít životní mustr někoho jiného nebo obětovat se pro jiné je nebezpečné. Na náhrobku může mít pak třeba vytesáno: „Zde leží nula, co si život neužila…“. Pár přeživších si na vás možná vzpomene, pak navždy upadnete v zapomnění. Ten, kdo vás manipuluje, citově vydírá, tak vás nemiluje a nemyslí to s vámi dobře. Jen vás využívá k vlastnímu osobnímu prospěchu.
Jak to bylo ve Vesničce mé střediskové? „Nevážil sis mě, po žních půjdeš k Turkovi.“ Co takhle začít posílat k Turkovi více lidí? Turek to unese, vám to pročistí vzduch a zvětší se vám pole působnosti.
Muž závislák je koulí u nohy, kterého se složitě zbavuje, protože „nemocní a nemohoucí“ se přeci neopouštějí. V této chvíli je na škodu, že máte svědomí, protože ztracené štěňátko bez nožičky také vždycky zachráníte.
Co z toho vyplývá?
Není výhrou zotročit svůj protějšek. Pokud k tomu milé dámy inklinujete, pořiďte si vlčáka a choďte s ním na cvičák.
„Závisláci“ a „podpantofláci“ nejsou vaší dobrou vizitkou. Navenek vás budou ostatní obdivovat, jak to máte doma „zmáknuté“, za zády vás nařknou z hyenismu. Možná jste ho „zmákly“, ale jaký bič jste si na sebe upletly? Zbavily jste člověka lidské důstojnosti, tak co po něm teď chcete? Je to Pyrrhovo vítězství, příliš draze vykoupené. Mohly jste mít fajn život s rovnocenným partnerem, ale daly jste přednost slabochovi.
V sérii problematických mužů jsem vypíchla, to nejhorší možné zrno. Píšete mi další příklady mužů vhodné k zařazení do dalších skupin. Už se mi nechce. Přece se nebudeme zabývat dalšími ztroskotanci, když máme svět plný skvělých chlapů. Tak se pojďme věnovat jim!
Vaše Dagmar
(odkaz na minulé články na www.dagmarmorozova.com)