KRVAVÝ ÚPLNĚK - ŠESTÝ SMYSL III.

Krvavý úplněk, který právě proběhl, stojí za pokračování série blogu o šestém smyslu.

Každý z nás ať si o Vesmíru myslí cokoli, rád zvedne oči k nočnímu nebi a na prchavý moment ho zaplaví pocit vnitřní bázně a pokory s vtíravými otázkami - „Proč jsem tady dole? Je tam nahoře ještě něco víc a nebyl jsem tam už někdy?“

Víme mnohem víc, než se nám zdá. Tajemství, která jsou z praktických důvodů ukryta v hloubi duší nás samotných. Jednou přijde čas a opar nevědomosti se rozpustí. Dozvíme se, jestli jsme pouhými pozemšťany nebo patříme tam nahoru, kde jsme doma.

Otázka zní, jsme tady dole na návštěvě, kde si to máme užít na plné koule? Pokud ano, odpadá řada zbytečných problémů, ve kterých se babráme. Strach, stud, lenost, pocit marnosti, hněv, zášť a závist. To všechno nás brzdí v tom, abychom si život užili se vším, co se nám nabízí a s těmi, které milujeme.

Pokud jsme skutečně jen takoví „študáci“ vyslaní sem dolů, nechci slyšet naše hodnocení až se vrátíme ze zkušené. Netroufám si říct, kdo je v hodnotící komisi, ale stačí, že to v plné kráse a nahotě, uvidíme my sami. „Bože, já byla tak marná. Kolik věcí jsem prošvihla. O co mi jako šlo? Na čem jsem se to točila? Kde je ta veselá holka - to boží stvoření, o kterým teď vím, že jsem jím byla?“  

„Sorry, nevyšlo to. Možná příště, možná ne. Who knows?“

Doporučuji nám pozemšťanům najít některé z meditačních technik, kterými trénujete na malé drobné vstupy do výšek mezi hvězdy, kde se bortí pozemská pravidla a mysl začíná postrádat přízemní gravitaci. Tam okusíte skutečnou svobodu a tyto střípky prozření vztáhnete k sobě dolů do běžného života, dokud je čas.

Všechny východní meditační a tradiční techniky, japonské nebo čínské bojové umění se potkávají v pár základních bodech - koncentrace, zklidnění mysli, neustálé opakování (asi věděli jací jsme myšlenkoví neposedové) a poslušný návrat do přítomného okamžiku.

V našich zeměpisných šířkách jsme možná nepoužívali mantry, mudry a nestřídali jsme vědomě nosní dírky při nádechu (nádí šódhana), ale máme bohatou lidovou a přírodní spiritualitu včetně křesťanské mystiky.

 Modlitby nejsou nic víc než mantry. Zpívání chorálů vedlo do transu, které jsou podobné zvukové meditaci (tibetské mísy, gongy). Stejně tak při pohanských a slovanských rituálech bylo součástí bubnování a zpěv (v buddhismu opakování slova Óm), jednoduše něco mezi meditací v pohybu a šamanským stavem.

Rada, jak na to? Proč to stále nejde, ač jste bombardovaní zleva zprava s apelem, že musíte snižovat stres? Cítíte, že bez Mindfulness nejste dostatečně cool? Tak já vám to příště řeknu.

Vaše Dagmar