Pomalu a plíživě se jednoho rána probudíte a zjistíte, že se do vás vkrádá nepříjemný, zatím nedefinovatelný pocit deficitu. Je to strach nebo nejistota? Nervozita? Ale z čeho?
Doteď ten život nějak šel a najednou to není ono. Rozbuškou může být cokoli. Blížící se kulaté narozeniny, změna rodinné situace, uvědomění, že vás děti už tolik nepotřebují, nevěra partnera, chátrající zdraví.
„Něco mi uniklo? Někde jsem se zapomněl? Nejsou lidé kolem mě nějací mimo? A co když jsem mimo já? Stárnu?? Už nejsem tak vtipný? Ten vtip, který říkám dvacet let byl jistota… Ne, to není možný. Vždyť jsem nedávno dodělal školu“, anebo „Mám pořád nadváhu těsně po porodu. Aha, dcerce už je patnáct.“
Ať je to, jak chce, právě jste se probudili a zjistili jste, že žijete v rozporu svých pocitů a svého chování. Začínáte jinou etapu života. Jak se s tím poprat s grácií? Jsou lidé, kteří jedou na vlně pohody celý život. Přijímají změny kolem sebe i na sobě s lehkostí, která je záviděníhodná. Jsou to většinou lidé, kteří celý život stavěli na vztazích a pevných hodnotách jako je rodina, přátelé, charita a pomoc druhým. Materiální statky je víceméně nechávaly chladnými a materiálno vnímali pouze jako prostředek k příjemnému životu. Mají pevné základy.
A co ti ostatní? Těch je mnohem víc. Krmili svá ega od začátku svého vědomého bytí a nežili v souladu se svými vnitřními pocity a potřebami. Plnili představy ostatních a diktátu společnosti. Dobré platy, domy, auta, správné kontakty, vypadat dobře a značkově. Stýkat se správnými lidmi. Kritiku na svoji osobu snášeli velmi těžce. Jejich hnacím motorem jim byla supervize sebe sama, která by byla prostá jakékoli kritiky. Věčný boj, udržet se na výsluní. Proč ne? Tak jsme vychovaní. Tento model slýcháváme od malička. Jsme korigovaní směrem k úspěchu. Stejně tak cítíme obrovské zklamání, pokud se nám údajný úspěch vzdaluje anebo se nám vyhne.
Lidé v určitém věku přehodnocují své priority a dávají se na cestu sebepoznání. Touha je vede různými cestami k duševní harmonii nebo naopak zatrpknou. Jsou cyničtí, sarkastičtí a dělají všechno pro to, aby svojí vnitřní bolest a zklamání ze sebe a ze světa skryli.
Nikdo své rekapitulaci sebe sama neunikne. Rozdíl je pouze v tom, v jakém věku k vám dorazí a jak s výsledky svého poznání naložíte. To je celé.
Proto pojem „Krize středního věku“ je takový fenomén. My „Husákovy děti“ se bravurně blížíme k této pomyslné hranici přerodu. A že nás je! Toto složité a bohaté období na změny se skutečně projevuje přibližně v půlce lidského života.
„Co jsem stihl? Co jsem promarnil? Jak se mi doteď dařilo? Na začátku byly sny, tak jak jsem jich dostál? Kým jsem obklopen? Tu práci budu dělat dalších 20 let, než umřu? A co ten životní partner vedle mě, nemám hledat rychle jinde? To musím stihnout! Už to není, co to bývalo. Chlapi už po mě tolik nekoukají. Vyrazím na plastiky? Najdu si zajíčka, aby mi vdechl trochu toho mládí?“
Tak vám, dřív než začnete blbnout, nabízím jako řešení Neurocoaching. Ne proto, že je to zaručená spása, ale proto, že máte šanci si v klidu během 3 - 5 měsíců promyslet s rozvahou všechny otázky, které vás tíží. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zvážit svoji situaci, aktuální stav a možnosti. Připomenout si své hodnoty a překopat priority. Máte šanci, že nebudete vypadat jako křepčící šestnáctka ve svých padesáti letech. Máte šanci zbytečně nepálit mosty a nehnat se do spárů nejisté budoucnosti.
Příkladů nezvládnutých krizí středního věku znáte spousty. Kdekoho byste v těch příkladech poznali. Bohužel se v nich nepoznají ti, o kterých bych se zmínila. Oni totiž jedou na vlně sebeklamu. „To nejsem já, já jsem junák a všem to teď dokážu a ukážu…“ Ty pády bývají dost drsné. Můžete tuto ztrátu sebe sama přeskočit a vstoupit do nové etapy svého života s grácií. Můžete si cestu k duševní balanci zkrátit. To všechno Neurocoaching umožňuje. Kolikrát bolestivé a náročné, zvlášť když začneme obnažovat ego, ale v cíli osvobozující!
Nebojte, pořád to budete Vy - skutečný sexy originál mezi kopiemi!
A nebuďte smutní, nic se neděje. Co by za vaši situaci volby jiní dali!
Krizi středního věku zdar!
Vaše Dagmar