Prababi z Rýmařova vždycky varovala: „Dej si pozor na lidi z Čech, představ si, že oni si věší na stromeček koule místo baněk a rohlíky si dávají do pytlíků, místo do sáčků“. Já, narozená v Sudetech v Reichenbergu, žijící v Praze, vím o rozdílech své. My z Liberce máme všechno „ausgerechnet“ a „zumgrund“ a v Praze to nemají. V Praze se podivují, že my nemrazíme, ale mražíme v mražáku. Asi mají „prazáci“ mrazené výrobky a ne mražené.
Duševní vyspělost, to je jiná liga. Je jedno, odkud jste nebo kde se pohybujete. Divné slangy nehrají roli. Dobře míněné rady po lidech stékají. Člověk kolikrát žasne, jak jsou nepoučitelní. Chtělo by se říct, je to, jak házet perly sviním. Je to tvrdé, a ne zcela trefné. Za prvé, proč si myslíte, že máte pravdu vy a za druhé, proč je rovnou odsoudit hanlivým výrazem? Jsou jen v jiné úrovni duševních pochodů, než jste vy. Jejich cesta životem bude jiná, jinak dlouhá a nemá cenu to rozporovat. Musejí si sami projít mnohdy hořkými zkušenostmi. Tak to je a je to v pořádku.
Brát život s pokorou, s vděčností a láskou je cesta, která maže rozdíly mezi lidmi. Nepřisuzujete rozdílům tak velký akcent. Necháte to být, a ještě vám je fajn. Vytvoříte si velkorysý prostor svobody nejednat impulzivně a nejít po známých vyšlapaných cestičkách starých vzorců v hlavě. Snadno se to píše, realizace už je složitější. Velké věci lehce nejdou.
Nejsem „guru Jára“, jsem drsná holka ze severu, ale dřu na tom, abych si zjednodušila a zpříjemnila život. Ano, začala jsem tak, že jsem počítala v duchu do desíti. Pak jsem si začala pokládat otázky, na které jsem zpátky řvala, že nejdřív řeknu/udělám/seřvu a vyhraju, a pak se k otázkám vrátím. Začátky v meditacích byly očistcem. Flákala jsem s sebou o zem, představovala si sebe, jak sedím v lotosovém sedu a dostávala záchvaty smíchu. A asi chápete, že se nejednalo o mimotělní zážitek.
Sebevědomí zvedají dílčí úspěchy, které se postupně dostavují. Vytrvalost a disciplína je bohužel jediná vyzkoušená cesta. Věřte, zkoušela jsem cokoli, abych si to zjednodušila. Zdaleka nejsem na konci svého snažení, ale makám na tom.
Neberte si rovnou velké vzory. Ve světle matky Terezy budete dlouho sobeckým lůzrem dýchajícím zbytečně kyslík. Stačí lidé kolem vás. Někdo, kdo z vašeho pohledu měl velkorysou reakci hodnou obdivu. To na rozjezd stačí.
Do nového roku vám přeji pevné rozhodnutí pracovat na své psyché a snahy posunout se na své vývojové stupnici. Je čas. Je rok 2022 a jste tu už natolik dlouho, že umíte posoudit, co byste ve svém životě potřebovali změnit. A když to tak necítíte, je to také v pořádku. Protože tento rok bude ve znamení velkorysosti a respektu k druhému.
Vaše Dagmar