Jsou to naše jistoty a připomínáme si kam patříme. Není bramborový salát jako bramborový salát!
Vezmu to popořadě. Když jste malé děti, tradice a zvyky milujete. Všechny svátky mají svá jistá rodinná pravidla, která jsou v pořádku a taková samozřejmá. Ježdění na chalupu je také vždycky stejné a zpravidla i pobyt tam. Malé dítě neřeší, že voda se nosí ze studně, že si zouvají holínky až v obýváku. Že se táta se strejdou každé Vánoce pohádají při zabíjení kapra. Jsou to věci, které jsou zkrátka nastavené, a také se bez výhrad přijímají.
Když jste v pubertě, všichni vám přestávají rozumět a svět se proti vám spikl. Rodiče jsou úhlavními nepříteli a pokud vytáhnou ještě rodinné tradice, chce se vám zemřít zhnusením, nudou a trapností. Pamatuji si, jak jsem bojkotovala vše, co zavánělo rodinnou intimitou. Chození na hrob na Vánoce, lití olova či pouštění lodiček se svíčkou v míse… V podstatě se mi nedalo zavděčit. Proto buďte shovívaví k vašim ratolestem v tomto nelehkém období. Dostanou se z toho.
Pak přichází období bezvládí, většinou od dvaceti do třiceti let, kdy si žijete po svém. Zpravidla nejste svázáni žádnými starostmi a povinnostmi. Chcete zkrátka žít a užívat si. Když náhodou navštívíte rodinu, útrpně přežijete rodinné tradice a z pozice světa znalých respektujete „malosti“ vašich příbuzných.
Po těchto životních rebeliích pomalu a jistě skláníte hřbet a vracíte se obtěžkaní většinou nějakými potomky k tradicím a rodinným zvykům. Vzpomínáte, jak to bylo doma, co říkala a dělala mamka, babička… Začínáte lpět na dodržování tradic, připravujete a těšíte se na ně.
Je to období, kdy začínáte bojovat za své zvyky spojené s chutí, vůní a svými kořeny. Nutno podotknout, že ženy to mají přece jenom jednodušší v zachování rodinných tradic. Prostě je přenesou do svých nových rodin a jejich protějšek se dříve nebo později přizpůsobí. To je ta lehčí varianta. Znám však i rodiny, kde se na Vánoce vyrábějí tři bramborové saláty. V každém jsou přesně ingredience, které musí mít, aby dotyčný konzument měl pocit pravosti salátu.
U nás (resp. u mě :-)), to máme tak, že v bramborovém salátu nesmí být mrkev a celer. Za to hrášek a jablko vždy. Kdo mi dá do salátu celer, je to moje jistá likvidace. Trošku se stydím, ale vrcholným aktem chutě našeho salátu jsou kousky salámu Gothaj. Nic naplat, přece jenom je to „pravá česká mortadela“.
Znám rodiny, kde se tak dlouho zapomínalo dávat do salátu brambor, až se to ujalo a nikdo už nevzdechne po bramborách v bramborovém salátu. Někde je zcela nutné míchat salát v konkrétní míse. Pokud se mísa nahradí, chuť salátu je ztracena. I velikost krájených kousků salátu kolikrát hraje roli. Pokud se vám tam válí téměř celá brambora a mrkev poznáte i podle tvaru, je to poněkud zvláštní.
Byla jsem svědkem před Vánocemi neuvěřitelné hádky v restauraci třech manželských párů, kteří netušíc rozjeli hovor na téma bramborový salát. Tím, že byli všichni už alkoholem poznamenaní, nenahrávalo to jemné konverzaci. Když jedna z dam řekla celer, druhá pantomimicky vyjádřila pozvracení. První se nafoukla a třetí se smála, než ji bylo stejné gesto ukázáno při vyřknutí její ingredience do salátu. To trvalo cca 20 min., nebozí partneři nejdřív nevěnovali pozornost této blížící se katastrofě, ale končilo to rozchodem párů před ukončením večeře. Jeden z pánů se ještě pokusil o smír: „Holky a není to jedno, co se kam cpe do salátu?“. Vysloužil si trojhlasné zařvání do ucha: „NENÍ!!!“ A šlo se domů.
V době mé notářské praxe jsem také poprvé slyšela hlášku ohledně vánočního salátu. Dědické řízení se táhlo, nikdo nechtěl ustoupit, duch nevraživosti se nad námi vznášel a ukončení v nedohlednu. Jeden moment ale rozhodl o ukončení a dohodě. Věta zněla: „Ať si tu almaru vezmou, stejně se u nich nedal ani bramborovej salát žrát na Vánoce!“. Dotyční dědicové, kteří si vysloužili tuto újmu, zbledli a nafoukli se tak, že nezbyl žádný argument z jejich strany. Evidentně to bylo to nejvíc. A bylo. V rychlosti blesku jsme podepsali dohodu a já, ač mě to samozřejmě mrzelo, byla jsem za tu neschopnost vyrobit chutný bramborový salát, ráda.
Co z toho vyplývá? V různých fázích života jsou vám rodinné tradice buď na obtíž nebo vás naopak těší a konejší. Jisté je, že čím jste starší více inklinujete k pevným řádům a jistým zvykům, které dávají životu smysl.
Jediné, co bych doporučila je nenabízet váš skvělý bramborový salát návštěvám a stát nad nimi a čekat, ať se vyjádří o úchvatnosti chutě vašeho veledíla. Připravíte všem horkou chvilku, kdy návštěva má buď možnost strašně lhát a spolykat tu hroudu salátu s nadějí, že jim nepřidáte další porci nebo si můžete vysloužit jasný názor o tom, jak salát má vypadat.
Dejte jim raději vanilkové rohlíčky a doufejte, že se peklo nerozpoutá i při nich.
Tradicím zdar a buďte velkorysí! Vždyť přeci víte, že ten váš zvyk, pravidlo, chuť od vás, je „to ono“ nenahraditelné a nejlepší na světě. :-)
Vaše Dagmar