Nedávno mi kamarádka řekla: „Jsem už unavená z toho, jak se ostatním furt daří.“ Já na ní koukám a ptám se, jak to ví? Ona s nimi vstává, usíná a chodí v jejich botách? „Ne, stačí se podívat na facebook a instagram. Jak to dělají být stále krásní, úspěšní, zcestovalí a milovaní?“
Z mého pohledu kamarádka žije úspěšný život. Má rodinu, fajn chlapa, tchýně ji moc nezlobí, dostatek peněz a přepych, že si druhým rokem může přemýšlet o tom, co s načatou kariérou. Pak dosedla do křesla a svou opálenou ručkou z dovolené si promnula spánky na důkaz vyčerpání.
Otázky vhodné si položit:
Chci skutečně žít život jiných lidí nebo si nastavím vlastní pravidla, která mi vyhovují?
Chci se přizpůsobovat diktátu okolí nebo mám dostatek odvahy být originálem a autentická?
Kolik je těch, kteří se mohou věnovat sami sobě a rozborem vlastních pocitů? Zaplať pánbůh, je jich čím dál více. Neberte tyto stavy jako nepříjemné milníky, se kterými hodláte zatočit na materiální úrovni. Tím si nepomůžete. Vždycky bude někdo, kdo z vašeho pohledu má víc a je víc šťastnější. Tato hodnocení jsou subjektivní. Dotyčný to cítí jinak, má na sebe jiný metr než vy. Pocit životního štěstí nelze univerzálně popsat. Je tolik názorů, kolik je lidí. Těžko to vypozorujete z fotek a smyšlených příběhů.
Jste produkty všech vnějších okolností, které na vás působí. Ať je to rodina, přátelé nebo známí. K tomu přidejte umělý svět sociálních sítí. Podněty, které absorbujete do sebe, jsou následně tříděny a analyzovány vaším mozkem. Ten přebírá vaše představy o správnosti myšlení a konání. Je tedy na místě zamyslet se, které vlivy na sebe necháte působit. Stejně tak, zrekapitulovat své okolí lidí, kteří vás obklopují.
Proč sledovat tu masu plytkých nic neříkajících jedinců, kteří živí svá ega jen základě umělého kanálu, kterým je internet? Co jste se dozvěděli z obrázku celebrity od moře, kde je zpravidla napsáno – „pozdrav od moře“? Všimli jste si, že v dnešní době téměř každý, kdo má spojení se sociálními sítěmi a pocit, že je vyvolený, dává rady jak na život? Oni jsou mluvčí koho? Pánaboha? Čím si to zasloužili? Nejlepší jsou rady typu např.: „Vy jste režiséři svého života.“ (Nehodnotím výrok věty, s tím bych snad souhlasila, ale ne z úst neadekvátních osob). Hlásá to děva, která před týdnem překročila hranici zletilosti. Doteď dostává kapesné od rodičů neb se chystá po prázdninách na druhořadou soukromou vysokou školu. Možnost vyjádřit a prorazit s tímto bonmotem je dán tím, že byla spatřena a zviditelněna po boku sportovce. Měla šťastný výraz a delší nohy než my ostatní. Toť vše. A tuto osůbku sledujete a srovnáváte se s ní. Nevadí, že máte jiné životy, věk, vzdělání. Jste fascinovaní a vnitřně se sžíráte vlastní nedokonalostí. Ač si to přiznáte nebo ne, vždycky v podvědomí zůstane hořká stopa vašeho deficitu. Ráno se probudíte a hup a zase přiživíte tento pocit další dávkou voyeurství na „insta“.
To, co táhne znovu a znovu číst katastrofální zprávy a šmírovat v životech jiných, je dáno vlastní nespokojeností v životě. Vnitřní prázdnota je přelepena příběhy jiných lidí. Až budete v úzkých, nakolik vám pomůže znalost cizích lidí? Jen ti, se kterými sdílíte skutečný život, mohou podat pomocnou ruku.
Kromě toho, že si ztěžujete životy, ničíte životy i těm nejdražším. Jsou to vaše děti. Maminky s telefony u ucha nebo v ruce, jsou běžný jev, který nahrazuje skutečný smysl děti mít. Matky cítí sociální izolovanost, a protože nespatřují v dennodenní péči o své potomky vrcholné uspokojení, prchají do umělého světa sociálních sítí. Co, kdo, kde a s kým je nejdůležitější forma sdělení, která se jim dostává. Vaše strádající děti si po dvacáté, co byly vámi odmítnuty, protože se věnujete mobilu, začnou žít svůj život. Nedá se jim to zazlívat. Je to pud sebezáchovy. Hledají si jiné kanály pro upoutání pozornosti.
Nastavte si na mobilu čas, který vám ukáže kolik na něm strávíte času. Jsou to hodiny a hodiny bezduchého sledování cizích životů a klábosení o ničem. Když se zeptáte těchto matek na skutečný čas strávený se svými ratolestmi, urazí se a řeknou, že jsou s nimi celý den, starají se o ně, vaří a uklízí. Ano, fyzicky s nimi jsou. Ovšem kvalita prožitků a smysluplné využití času je zanedbatelné. Vytvořte si s dětmi dohodu. Jsou chytřejší, než si myslíte. „Tenhle čas se ti budu plně věnovat a tento čas necháš mamince a pak spolu uvaříme, ok?“ Můžete vytvořit aktivity, kdy jste si vědomě hrály s legem, zahrály karty a hodinu jste například cvičily. Když nemáte pojem o čase a vše je jen kompromis, nebaví to vás ani nikoho okolo vás. Vědomě žijte jednou činností, pak další… Budete mít úplně jiný pocit z prožitého dne.
Nechci bagatelizovat péči o děti. Vím, jaké pocity jsem zažívala já. Obavy, strachy, ztrátu vlastní identity a stereotyp v době mateřské. Večer k tomu přibyl pocit méněcennosti, když můj manžel nadšeně vyprávěl, co ten den dělal, co zažil a koho potkal. Voněl vůní atraktivně stráveného dne plného seberealizace. Na jeho dotaz: „A co jste dělali vy?“ Shovívavě se na mě podíval, a přitom drbal hlavičky dvou už „vycimbaných“ potomků těsně před usnutím. Jsem se zamyslela a s depresí řekla – my nic! Přitom jsem vypadala jako stržená tapeta a v hlavě úplně duto. Jen jsem vykazovala základní životní funkce a reagovala na světlo a na tmu. Budiž vám všem útěchou, že čas vaší realizace zase přijde!
Proto doporučuji lépe a kvalitněji nakládat s časem. Odpoutat se od zbytečností, které vám kradou klid na duši, které vás nutí stále rekapitulovat a srovnávat. Bere vám to energii, kterou můžete narvat do sebe a svých blízkých. Vaše duševní harmonie a pohoda se projeví na blahu vašich dětí.
Jen co budete moct, naplánujte si odjezd od vašich ratolestí. Nemusí to být na dlouho a ani daleko. Kolikrát stačí den a noc a máte šanci nabrat druhý dech. Jeďte samy nebo s kamarádkami, ale jeďte! Klidně se na výletě zvěčněte fotkou na insta. :-) Máte právo a šanci cítit se zase jako právoplatný člen společnosti. Nebojte se, že po vás potopa. Děti mají mimořádně vyvinutý smysl pudu sebezáchovy. Nenajdete po vašem návratu jen hladová špinavá stvořeníčka v kaluži krve a ohryzaných kostí po jejich tatínkovi. Nic tak dramatického se konat nebude. Životní rytmus vaší rodiny pojede ze setrvačnosti dál, a naopak večeře a obědy složené z pizzy a hranolek, jsou příjemnými změnami v očích dětí. Kolikrát se probudí i skryté talenty vašich protějšků, kteří s lehkostí zvládnou nástrahy rodinného života.
Načerpáte sílu, a ještě se budete těšit domů. Druhou nespornou výhodou je, že váš partner zažije galeje, které jsou pro vás dennodenním chlebem. Od rána do rána… Když si vezme na pomoc svoji maminku, je to pomsta ještě sladší. S notnou dávkou pokory vám budou po příjezdu předáni ti andílci štěstí a vy stoupnete v očích vašich partnerů o několik stupňů výš.
Třetí výhodu nabízím radost a pohodu, kterou jste si dopřály. Ještě dlouho poté budete čerpat energii z tohoto krátkého výletu. Aura spokojenosti zasáhne vaše děti, pro které budete zase na chvíli trpělivými matkami. Současně si začnete svítit ve svém tunelu údělu, který na konci nemá už jen neviditelný paprsek světla, ale vytvoříte si slušný světelný kužel, kterým bude plánování dalšího výletu bez rodiny.
Jsem pro to, abyste na sobě páchali co nejméně zločinů. Vyškrtnout ze života několik nezajímavých a škodlivých lidí jak ve světě internetu, tak ve svém fyzickém okolí, by nemusel být úkol nijak náročný. Pasivní zábava koukání do mobilu pouze napodobuje realitu. Tento zhoubný návyk vyměňte návykem novým. Který to bude, záleží na vás, protože vy jste přeci režiséři svých životů. :-)
Pevné nervy a nezapomeňte: „Život musí klokotat“
Vaše Dagmar