Řekla mi nedávno mamka poté, co jsem ji činila, že by měla více někam chodit, víc se bavit a mít větší radost ze života. Říkala jsem ji to z pozice mého věku a znalosti doby, ve které aktivně žiji. Říkala jsem ji to s nejlepším vědomím a svědomím představy o tom, jak trávit aktivně důchod. A to jsou rady, na které každý kašle. Musí sama, pokud chce. Nikomu nepomůžete skvělými radami a nápady. Jsou z vaší hlavy, z vašeho momentálního rozpoložení a ze životních zkušeností, kterými jste prošli. Ten naproti má zcela jiné myšlenkové pochody a představy.
Je to stejné, jako bych své klientce třeba řekla: „Jste krásná, mladá, tak běžte na přehlídková mola, budete hvězda!“ A její touha bude sbírání vzorků ledu na Antarktidě. Já i ona se podivíme, co ta druhá mele.
Victor Hugo napsal: „Čtyřicítka je stáří mládí a padesátka mládí stáří.“ Uff, musela jsem si to přečíst dvakrát, abych ten vzkaz vstřebala.
V 19. století to bylo jasné jako facka. Pokud vás v dětství nezabily pravé neštovice nebo záškrt, byli jste ve čtyřiceti staří s vnoučaty na krku, bez zubů, neb jste nechodili na zubní hygienu a měli radost, že jste se dožili úctyhodného věku. Tlak veřejnosti a médií nebyl a vy jste si mohli v klidu odfrknout. Jen proto, že Hugo byl nadčasový člověk a gentleman, tak napsal, co napsal.
Z tohoto citátu jasně vyplývá, že se potácím v meziprostoru doznívajícího (vyčpělého) mládí a jednoznačného stáří. Fuj! Já, která je ochotná koupit v obchodě všechno, když mě nazvou slečnou…Já, která občas zvedne své líné tělo, namaluje se, obleče se sexy a vyrazí s kamarádkami do světa pro potvrzení, že jsem stále partie… Já, která se urazí, když synové odhalí filtr na mojí fotce a řeknou, že ten rozdíl je vidět…
Co s tím? Jak dál?
Uklidníme se, sundáme růžové brýle a změníme úhel pohledu. Nic jiného nezbývá. Pokud tak neučiníme, bude po světě pobíhat tisíce hysterických ženských, které nevědí kam patří, resp. vědí, ale slepě odmítají jasná fakta přijmout. Kolik znáte skotačících „šestnáctiletých ďiblíků“ nebo pro mě nepochopitelně slintajících „zralých panen“, které koukají po chlapcích, které by z fleku mohli být jejich syny? Nikdo nechce být nazván starým kolem, na kterém se dobře jezdí…
Popustila jsem uzdu vášně a teď už vážně. Pokud připustíme, že jsme kusy adekvátně k věku, že je štěstí, že tu jsme zdravé, spokojené a bez újmy (kromě stáří), tak se nám zjednoduší a zhezkne život. A kdo ví? Možná na nás čeká zástup ctitelů, kteří tento postoj skutečně ocení.
Stáří zdar a hlavu vzhůru!
Vaše Dagmar