Začíná zase doba roušek, nejistoty v „live“ školní docházce, doba nenávistných pohledů, když kýchnete. Radši byste si vyrvali vnitřnosti, než zakašlali a dobrovolně se pasovali do méněcenné skupiny obyvatel. Nevadí, že je září a v září chrchlá kde kdo. Do toho se na nás valí ze všech stran zcela nepochopitelné pokřivené novoty v podobě předělu zažitých kulturních dědictví. Už nebude Deset malých černoušků od A.Christie. Dle nového trendu to nikdy nebylo a naše děti vstoupí do nové éry lživé reality.
Od roku 2024 se očekává, že o Oscary se může ucházet pouze film, který bude mít v jedné z hlavních postav zástupce některé z „nezvýhodněných skupin“. Těmi jsou kromě žen, zejména neběloši, sociálně slabí, psychicky nebo mentálně postižení a příslušníci sexuálních menšin. Nedivím se Tarantinovi, že už ho nebaví točit filmy. Nedivím se Alanu Delonovi, že ho na světě už nebaví žít.
A protože se nudíme, tak vymýšlíme další zhovadilosti. Cizozemců u nás moc nemáme, LGBT bez problému tolerujeme, tak bychom si mohli vymyslet nějaké inovativní společenské znevýhodnění, jenž by se mělo dodatečně kompenzovat. Třeba zda člověk ve škole chodil do „Áčka“ nebo do „Béčka“. Protože jak praví Cimrman, „pokud je to jedno, tak proč zrovna my jsme Béčka“? Známe to všichni, naše třída byla nejlepší a jednoznačně se vyhrazujeme vůči třídě opačné. Zpravidla Áčka premianti, Béčka blbci, Céčko lepší ani nehodnotit… A co Déčko? Jak se mám cítit já, která zahájila školní éru v 1.D? Společnost by mi tu újmu měla rozhodně nějak kompenzovat.
Tuto křivdu jsem cítila už jako malá copatá holčička, bylo mi mamkou vysvětleno, že je to kvůli abecedě. „Seš na konci abecedy se svým příjmením, tak proto!“ Uklidnilo mě to do doby, než jsem si uvědomila, že vedle mě sedí Franta Fanta, který slintá a bodne každého perem do hlavy, pokud tuto poznámku na jeho adresu někdo utrousí. Měla jsem pero s inkoustem zapíchnuté v hlavě obden. Trauma z 1.D si vleču pořád. Umím s tím žít? Umím.
Respektuji roušky uvnitř prostor. Venku nás doufám nechají dýchat kyslík nefiltrovaný přes upatlané a nikdy neprané roušky, které jsou sběratelem všeho, kam jsme v poslední době vlezli. Chráníme seniory a pokud opět uvidím seniorku bez roušky, která mi zpod ruky krade okurku v obchodě, tak věřte, že můj respekt ke stáří vezme za své a dotyčná to odnese za všechny seniory, kteří si dělají, co chtějí. Vytknu ji vše od pomalého přecházení přes silnici až po ztrátu inteligence v podobě volby Babiše, až k té roušce, kterou nemá na moudré vrásky zbrázděné tváři. Začneme zase zbroceni potem kolektivně tleskat a třít si dlaně v igelitových rukavicích nad rohlíky v supermarketech, neb nebude možné do pytlíku přes roušku fouknout.
Rozloučíme se s našimi rodiči a prarodiči s nejistou dobou shledání, protože koronavirus evidentně bude s námi navěky, a pokud to nepochopíme je pravděpodobné, že své starší rodinné příslušníky necháme zemřít přirozeně bez chorob, ale opuštěné a sociálně zdeptané. Zatím jedeme podle hesla, které nechceme naplnit: „Porod’si svého vrahounka“. Nechceme další stigma, že jsme staříky vlastním dechem zlikvidovali.
S naší pražskou espézetkou nemůžeme za hranice Prahy, protože kromě toho, že jsme „pražáci čumáci“, které je potřeba nenávidět z podstaty, tak teď přibylo, že Praha je červeným tepajícím flekem korony v srdci Evropy. Místo toho, abychom se podporovali neb jsme všichni z jednoho národního stádečka a semkli se, tak se budeme ještě napadat. Začneme si vyčítat kdo kam jel k moři a závist, která nám je vlastní, bude ospravedlněna vyššími zájmy ochrany obyvatelstva před koronou.
Přemýšlím nad svojí budoucností. Přednášky a semináře hrozí zarachem. Zpracování přednášek do novodobých webinářů, mi otevírá kudlu v kapse. Podle mě je „přewebinářováno“. Vidím svoji budoucnost v oskarových filmech. Vystudovaná herečka skoro jsem, psychické poruchy se o mě už pokoušejí a ty se ještě na podzim umocní online výukou mých dětí doma. Kromě svých křivd z dětství přidám nezapomenutelné setkání s jedním populárním úchylným režisérem, takže i do hnutí „me too“ zapadnu. Sociálně slabá bez svých seminářů taky budu. No a tu sexuální menšinu sehraji na první dobrou (vždyť jsem herečka). Takže pro Oscara ty nejlepší všechny dispozice.
Přijímat mě bude režisér Franta Fanta a stanu se žhavou adeptkou na hlavní roli v trháku, který tedy nebude mít hlubokou obsahovou váhu, nebude ani koukatelný, ale bude politicky korektní. Protože na zážitku už nezáleží. Záleží jen na tom, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Zdravému rozumu zdar!
Vaše Dagmar