Prozradím vám tajemství, které má dvě významné emoční složky. Jednu hořkou, jednu sladkou. Ve finále můžete cítit jen tu sladkost, pokud si ji zvolíte.
„NA VŠECHNO JSTE SAMI!“
Nebojte se, čtěte dál. Nemůžete si myslet, že já motivační kouč a věčný optimista, vás s touhle informací nechám bez vysvětlení padnout na kolena. Stav našich psyché bývá tak „překřehký“, že jakákoli neplánovaná situace, věta, konflikt, nás dorazí. A pak se horko těžko zase sbíráme a hledáme pomyslnou rovnováhu, se kterou můžeme v těch našich životech pokračovat. A to je zrovna věc, na kterou se můžete podívat jinak.
Všechno je VOLBA. V každé minutě, procházíte volbami. Ano, ne. Udělám, neudělám. Je volbou být pánem nebo otrokem. Nechat se vláčet okolnostmi, jak si někdo nebo něco umane. Kolikrát slyšíte: „Už nemůžu. Nevím, kde mi hlava stojí. Dochází mi dech. Už nemám kde brát…“. Jsou to výkřiky zoufalství.
Takhle jste si to představovali? Tohle je výsledek vašeho dosavadního života? Co vám ve chvíli ponurosti pomáhá? Útěk do samoty? Nějaká rutinní činnost, která vám dá na chvíli zapomenout? Proč to nechávat na poslední chvíli?
Co to obrátit? Vložit do svého života prvky klidu, ve kterém budete mít chvilku čas na sebe. Taková životní prevence, připravit se na situace, promyslet si svoje volby. Čas na rozebrání pocitů, na vytvoření představy, jak ten život nasměrovat. Stát se pevnější „v kramflecích“. Když na vás někdo (něco) bafne, tak se nestulit do klubíčka v obranné pozici, ale bafnout taky.
Jak se právě teď cítíte, je jen vaše osobní volba. Jak se k vám chovají lidé, jak žijete a jak k tomu přistupujete, je vaše volba. Pokud se nesrovnáte sami se sebou, je jedno jestli jste na pláži s drinkem v ruce nebo v lese sedící na pařezu. Pokud si neumíte považovat okamžiků, ani nezaregistrujete, že je vám fajn. Chcete víc a jít za lepším. Pokořujete další mety a další… Kdy bude konec? Kdy se začnete cítit naplnění? V důchodu? Až zdoláte poslední položku ze seznamu snů? Nevěřím, přibydou další. Ne, je to jen o nastavení mysli.
Co vás osobně motivuje? Jaké si představujete finále spokojenosti? Jde o to, co skutečně cítíte VY. Ne to, co do vás implementovalo okolí. Protože jen to, co si přejete vy z vlastní podstaty, je rozhodující pro váš duševní postoj.
Abyste mi nerozuměli špatně. Změna postoje cítit se vnitřně dobře není o snížení kvality nebo ambic v životě. Je to o vnitřním dialogu vás samotných. Je to cesta, která vám připraví půdu pro to, abyste jste se cítili v rovnováze bez pocitů deficitu. Tato změna se projeví nejenom na vašem vnitřním rozpoložení, ale má vliv na vaše okolí a život. Nebudete jednat impulzivně, ustrašeně a vztahovačně. Přijde určitá lehkost, která vám dovolí nebýt tak zaťatí a uvidíte svět z vyšší perspektivy. V tomto éteru lehkosti budete mít čas rozmyslet si pro a proti. Zvážit situace, priority a názory druhých. Už jen proto, že vy sami jste prošli určitou změnou volby. Právo volby je dostupné každému. Jde napříč lidským spektrem bez etnických, rasových, politických, věkových a jiných měřítek.
Jak budete mít pořádek v sobě, začnete přijímat a vnímat čisté a přehledné vjemy, které začnou zapadat do vaší mozaiky života, tak jak mají. V řadě situacích neuvidíte jen problémy, ale výzvy, které stojí za přijetí. Častěji pocítíte soulad toho, co si myslíte a jak žijete.
Až dojde jednou „ke sčotu“, není asi žádná hitparáda říct: „Nevyšlo to! Prosím, nějaké repete, by ještě nebylo?“ Bohužel, nebylo,„game over“.
Rekapitulace života by měla proběhnout na vlně pocitu naplnění. Zdary nezdary, přátelství, lásky, radost, smutek a naděje, mají být ve vaší režii tvůrců a hlavních aktérů toho nejcennějšího, co vám bylo dáno. Bez pocitu hořkosti a dluhu. A toho docílíte jen s vědomím vlastní zodpovědnosti, která je osvobozující, ale i zavazující současně. Skládat účty budete zase jen a jen sobě.
Přeji vám zakoušet sladkosti bytí, které budou mít v životě různé příchutě. Pestrosti bude někdy víc, někdy míň, někdy s pachutí hořkosti, kyselosti, umělého sladidla nebo slaného karamelu. Ale hlavní a podkladovou životní složkou by vždy měla být sladkost vědomí, že jste dělali, co jste mohli a žili podle sebe.
Vaše Dagmar