Tak jsem se se syny vrátila od moře. Jarní prázdniny v únoru (proč se jim říká jarní?) na Gran Canaria. Ač jsme se obrazně patou dotýkali Afriky, ponor do oceánu nám sevřel všechny útroby, lapali jsme po dechu a přemýšleli, jestli se stále jedná o domnělý komfort Středoevropana u moře. Podobně bych se cítila, ponořit mě teď do Vltavy.
A přesto, chcete-li se cítit jako partie široko daleko, jeďte na Gran Canarii! Jeďte tam hlavně v zimě, budete si připadat mladí, krásní a zdraví! Gran Canaria je ostrovem důchodců ze severu Evropy, co si nahřívají kosti s rentami, které se pravděpodobně liší od důchodů naší české stařešiny.
Pokud chcete posunout svojí životní laťku výš a vzít si staříka, který vám do dvou let zemře a stanete se bohatou vdovou – zvesela na Gran Canaria!
Pravděpodobně se budete potýkat s jeho zhrzenými pozůstalými, kteří budou nějakou chvilku bojovat s vaší východoevropskou roztomilostí, ale vy to vydržíte. Nemusíme chodit daleko, těchto příkladů se šťastným koncem je víc než dost. Ve finále, historie se neptá…
Jen si na námluvy tohoto typu neberte s sebou vlastní děti. Budou vám do vašeho projektu sociálního zabezpečení házet vidle. Budou se posmívat až budete křepčit na diskotéce na songy typu „Like a Virgin“ od Madonny a budete přepadávat přes kyslíkové bomby, které jsou nedílnou součástí výbavy kdejakého místního šviháka.
„Kluci a tenhle dědeček by se vám doma nelíbil?“
„Ne a tobě taky ne.“
„Proč?“
„Minimálně proto, že seš vyšší než on a má skleněný oko. Vždyť ani nevíš, jestli kouká na tebe. A máš doma tátu, mami!“
„No dovol, na koho by koukal jinýho?“
Ještěže mám synky, kteří mě po celou dobu pobytu vraceli do hry mé přízemní reality…
Vaše Dagmar