Mám drahého přítele, který se stále vrací do minulosti a činí mu radost vláčet mě tam také. „Pamatuješ si na žvýkačky Pedra a burizony?“ Tak za prvé, proč tu otázku směřuje ke mně, otázce nerozumím a za druhé mě uráží, protože já si Pedra a burizony pamatuju. Komu tím dotazem prospěje? Pak vždycky s povzdechem řekne: „Už to není, co to bývalo, viď?“
Je to jeden z mála lidí, který si lebedí v minulosti a současně spokojeně žije v přítomnosti.
Chci se bavit o vaší minulosti, kterou všichni máte. Minulost a s ní spojené prožitky, zážitky a emoce, které je stále provázejí. Nic proti ní, pokud je dobře zpracovaná, ale pokud vytahujete minulost, aby vás vracela a potvrzovala váš těžký úděl, je to brzda.
„Opustil mě manžel před 10 lety, hajzl jeden! Všichni chlapi jsou stejní.
Když jsem před 20 lety maturovala, byl to pro mě tak otřesný zážitek, že už nikdy nechci žádnou jinou zkoušku!
Bože, jaká to byla ostuda, když jsem měl jako svědek proslov na svatbě a z mé vtipně připravené řeči vypadlo jen to, že jsem měl nevěstu v posteli první… Už nikdy nebudu mluvit veřejně před lidmi!“
Všemi těmito závěry se pohřbíváte za živa. Proč byste nemohli složit jiné zkoušky? Proč nezkusit štěstí s jinými chlapy, když jich je tolik? Proč si nevystřihnout znovu nějaké to veřejné prohlášeníčko?
Okrádáte se o možnosti a příležitosti, které jste si nastavili v hlavě, jako nezvládnutelné. S tímto přístupem přijdou ještě jiné křivdy a špatné momenty, které přiřadíte do skupiny „Už nikdy“. To vám toho moc nezbude.
Oprostěte se od negativních emocí a přestaňte události vnímat jako bolestné. Pochopte, že s minulostí nelze dělat nic jiného než ji přijmout a netrápit se s ní. Jinak si budujete Alkatraz z předsudků o vlastní neschopnosti a nevyhnutelném selhání.
Absurdita promarněných příležitostí je podtržena argumentem, že se vám „něco“ stalo v době pravěku. Od té doby jste vše podřídili strachu, aby se to nezopakovalo. Koho to zajímá? Skládáte účty jiným nebo sobě? Holá pravda zní následovně: „Jsem srab, který projel život na plné čáře.“ A potvrdíte slova Sokratova: „Lidský život není nic jiného než řetězec promeškaných příležitostí.“
Cesty do pravěku mají být radostné. Ať se týkají burizonů nebo zhodnocení příležitostí, které jste využili. A víte, že minulost si tvoříte teď?
„Pokaždé, když se probudíte, máte příležitost vytvořit nádhernou vzpomínku.“ R. Smart
Vaše Dagmar