Bije se ve mně věčný rozkol cynismu, sarkasmu a pozitivního humoru. Nemohu za to. Je to dáno dlouhou rodovou ženskou linií. Co já si pamatuji, tak počínaje prababičkou, pak babičkou a maminou zatím konče. Humor s nadsázkou plný sarkasmu nás vytáhl z ledajaké šlamastyky. Humor zlehčuje vážnost situace. Humor dává naději a prořezává černotu, která vás někdy obklopuje. Dává vám nadechnout a poskytuje čas najít řešení z patové situace. Vyčistí vzduch a poskytne „ostatním účastníkům zájezdu“ tolik potřebnou oporu, která v té chvíli chybí.
Pozor si dejte, když převládne cynismus a sarkasmus. Po humoru ani památky a vy ve jménu zapšklého rádoby humoru trousíte jed. To už nepatříte mezi vyhledávané společníky. Někde vám ujel vlak. Něco jste nezvládli nebo se hluboce zklamali. Vaše životní cíle jdou vniveč, protože jste je vzdali. A jediné, co vám zbývá je dorazit všechny kolem sebe a otrávit jim život.
Ač máte potenciál, protože humor je nejenom výsadou králů a lidí inteligentních, vy jste sklouzli do šedi průměrnosti. Jste protivní jiným a začínáte být protivní sobě. A zde je ten moment prozření. Proč se mi to děje? Kde je moje lehkost bytí, která mi svítila na cestu?
Vaše vnitřní zranění, která tolik schováváte před světem, jsou výsledkem dospělácké slepoty. Nevěříte na zázraky. Nevěříte a nevidíte možnosti pro radost a naději.
Letos jsem s šestiletým synkem vyhlížela z okna Ježíška. Syn napjatý k prasknutí a plný očekávání sledoval pozorně nebe a čekal, zda spatří zázrak. Plný víry a naděje, že to vyjde. Nemohla jsem z něho spustit oči. Viděla jsem v přímém přenosu BYTÍ, TADY A TEĎ. S jistou mírou závisti jsem pozorovala, jak vypadá ztělesněná víra bez omezení. Chci to taky zpátky.
My dospělí jsme pohřbili kouzlo života s pohádkovým nadstandardem a dobrovolně se pasovali do světa tvrdé reality bez zázraků. Myslíme si, že přečtením a posloucháním o žití v přítomnosti, o logickém pochopení přítomného okamžiku, dojdeme k vnitřní spáse? Bohužel, tudy cesta nevede. Všichni hypoteticky chápou, co to vlastně je, ale chybí tolik očekávaný prožitek. Nebude, pokud mu nedáte šanci. Pokud neobnovíte víru.
Kdo se dobře dívá, kdo připouští zázraky, ten, který přestane urputně trvat na zaběhlých pořádcích, ten, který dá zázrakům šanci, bude odměněn. Nejenom, že zázraky přijdou a vrátí se humor s přirozenou mírou laskavosti, ale otevřou se (ne dveře, ale přímo) vrata možností, která jste dosud ani nezahlédli.
Přeji synkovi a nám všem do nového roku neztratit nebo znovu nalézt tu esenci radosti, která připouští vize a fantazie. Ta, která dává prostor pro zázraky a překvapení.
Vaše Dagmar