Jak víte, všechno je otázka úhlu pohledu. Stejně jako pravda, která je subjektivní.
Jestli jste částečně můj ročník, který se učil základům ruštiny a nosil „plísňákové“ džíny ze SRN, dostali jste se zákonitě do bodu, že některým věcem přestáváte rozumět. A zde je moment, který rozhodne o tom, jestli se z vás stanou zahořklí dinosauři nebo dáte šanci nové době.
K tomuto článku mě přivedl můj syn. Včera po večeři se mě zeptal, jestli jsem měla v dětství elektřinu. Vyrazil mi tím dech. Vystartovala jsem z „ostra“, že to bylo ještě mnohem drsnější, že jsme si svítili petrolejkami a na záchod jsme chodili ven. Současně jsme doma v chýši měli udusanou hlínu a uprostřed obýváku ohniště, které nám zajišťovalo životní teplo. Pak jsem si odfrkla a šla se podívat do zrcadla, jestli jsou zde nějaké známky toho, aby mě někdo takhle nařknul. Můj mladší manžel se mi smál…
Ovšem mé myšlenkové pochody pod tíhou této křivdy, jely dál. Usínala jsem a vzala tyhle trapnosti páchané na mé osobě „z gruntu“.
Proč mě 25letý syn mé kamarádky, který stojí za hřích, oslovuje TETO? Asi proto, že si ho pamatuji jako malého kluka?
Když jsem lákala své syny na letní tábor, říkala jsem jim, jak to bylo úžasné, trávit čas s novými kamarády v přírodě, zatím jsem tábory nenáviděla s těmi ranními rozcvičkami a týmovým duchem. O tom jsem samozřejmě pomlčela. Syn se na mě podíval a ptá se: „Jaké to byly tábory mami, myslíš ty koncentrační?“…
Proč si člověk pořád myslí a říká, že nejhezčí pohádky byly ty za jeho dětství? Koho to ještě baví v dnešní době kromě Vánoc? S dětmi koukáte na jejich nové pohádky a příběhy.
S velkou pompou jsem dětem pustila Nekonečný příběh, a kromě mých synů, jsem byla zklamaná po shlédnutí i já. To mě bavilo?? Bože.
Spousta věcí jsou poplatné době. Máte v sobě zakořeněné názory, které odmítáte měnit. Podle starých vzorců jedete dál a přenášíte je na další pokolení. Spojujete si je s nostalgií doby bez starostí. Tyto vaše „pravdy“ a příběhy jsou upravené a zidealizované tak, že se buď nikdy nestaly nebo velmi odlišně. Tak si je nechte, jsou vaše a nepodstrkujte je nesprávnou formou ostatním.
Dejte dětem šanci propojit si své vjemy přes hudbu, film a situace s hezkými budoucími vzpomínkami. Nehaňte je a neshazujte. Oni nezažili vaši dobu, oni jsou teď a tady.
Hudba, která teď válcuje vaše adolescenty, je jiná, než která válcovala vás. Můžete vyjádřit názor, že se to nedá poslouchat nebo se pokusit tuto hudbu přijmout. Já jsem k Simply Red přidala na popud dětí i Ed Sheerana a je mi fajn. Kluci to kvitují a máme něco společného.
Můžete negativně hodnotit módu, účesy, názory, ale není to jen strach z neznáma, které se na vás valí? Přistupujte k novotám s notnou dávkou nadhledu a zvědavosti. Je to šance se zorientovat a najít cestu, která bude vyhovovat vám i mladým ve vašem okolí.
Apeluji na ještě jedno možné úskalí. Tím, jsou trapné neadekvátní reakce a bezhlavé kopírování lifestylu, které vám už věkově nenáleží. To už je z jiného soudku. Zde se jedná o stav, kdy křečovitě odmítáte stárnutí a plynutí přirozeného stavu věci. Křepčící maminka v outfitu šestnáctky podle poslední módy, hrající si na „cool milfku“, je strašákem pro každého adolescenta, který je s ní pokrevně spřízněn.
Popřemýšlejte nad tím, co vám vadilo na vašich rodičích. Jaké to byly zbytečné hlášky a stereotypy, na kterých úzkostlivě lpěli. A zamyslete se, co děláte vy? Nakolik je to úsměvné a nakolik už otravné? A je to nutné? Musí se hned po obědě umývat nádobí nebo to necháte na potom a v pohodě si ještě po jídle popovídáte se všemi u stolu? Je důležité všechny srovnat do latě, aby vyskočili, uklízeli a otrávili jste je tak, že povídat si posléze už s vámi nikdo nechce? Vaši blízcí si budou pamatovat uklízení nebo pohodové rozhovory strávené u společného stolu?
Začínají se prohlubovat propastné rozdíly mezi generacemi. To, co jste viděli u svých rodičů a prarodičů, se pomalu plíží i mezi vás a vaše děti.
Hodit na misku vah, co je nutné, co ne a vytvořit podmínky, které vás všechny doma těší, je hodno velkých vnitřních změn. Projevují se v maličkostech, které se ovšem oceňují ve zlatě.
Průběžně vás budu informovat o mých pokusech o zlepšení. Jsou to bolestivé přerody, ale věřím na šťastné konce.
Vaše Dagmar