Otázka zněla jednoduše: “Mít děti nebo zůstat bezdětný?“ Jak to mám vědět, když je každý jiný, tak jak zohlednit všechna pro a proti?
Rozhodnutí stát se matkou a v jakém věku nebo se matkou nikdy nestát, je právem každé ženy. Nutno podotknout, že se jedná o životní rozhodnutí, které zamíchá do budoucna kartami možností, preferencí a příležitostí. Rozhodnutí, které ovlivní kariéry, okruhy přátel a zájmů, volný čas a výběr partnerů.
Znám, mnoho spokojených matek, nespokojených matek, spokojených žen bez dětí a nešťastných bezdětných žen. Jsou to individuální příběhy žen, které různými způsoby naložily se svými životy.
Jisté je, že ženy, které vědomě a s rozvahou přistoupily k tomuto rozhodnutí, bývají většinou šťastné. Lépe zvládají nástrahy života. Netvrdím, že nemají propady, které s nimi tu a tam zamávají. Ale kdo je nemá? Věděly, co chtějí, počítají s širokou škálou možných překážek, nástrah, výhod a nevýhod. Vědomě žijí své životy a nepokládají se za oběti. Jejich děti zřídka uslyší v jakékoli formě: „Kde já jsem mohla bez vás být!“. A stejně tak šťastná bezdětná žena nebude rozmetaná na kousky po dotazu: „Jaký ty můžeš mít smysl života, když nemáš děti?“ Ony to mají v sobě vyřešené, srovnané a život tomuto rozhodnutí přizpůsobily. Necítí frustraci a s kritikou okolí si poradí.
Jak se říká, nikdy není pozdě. I ženy, které procitly později a už se v konkrétní životní fázi nacházejí, mohou dojít k smysluplnému životu a stát se vyrovnanými osobnostmi bez pocitu deficitu, zmaru nebo křivdy. Z mé koučovací praxe vím, že vhodnou změnou postoje, poskládáním priorit a hodnot se z klientek stávají sebevědomé ženy, které si svůj život užívají. Do svých plánů o budoucnosti zahrnují příležitosti a radosti, které se jim v daném období a fázi nabízejí. Nacházejí sílu a ztracené sny, které mají chuť realizovat.
Proč by bezdětné ženy měly být zahořklými starými pannami a proč by matky s dětmi měly být strhané chudinky, které nemají své vlastní životy? To by svět postrádal smysl. Scvrknul by se na místo plahočících se žen, které musejí dorůst do určitého věku a rozhodnout se, kterou formu neštěstí přijmout.
Můžete se rozhodnout pro mateřství a chrlit jedno dítě za druhým. Můžete povít jedináčka. Můžete se rozhodnout, že život zasvětíte sama sobě a nebudete svoji energii tříštit v péči o potomky. Nic není špatně. Žít smysluplně znamená žít kvalitně. Matka bez ducha a bez zájmu nebude příliš zvedat laťku zvídavosti svých ratolestí. Když nemáte děti, měly byste mít inspirativní mety a cíle, které budou prospěšné všem. Jen prospěch přesahující vlastní pohodlí totiž přináší smysluplnost.
Moje osobní zkušenost je být matkou třech synů, která si musela svůj život a priority poskládat až během života s nimi. Rozšlapat růžové brýle a podívat se pravdě do očí. Přestat být rozcapeným spratkem, kterým jsem do té doby mohla být. Vydýchat tíhu zodpovědnosti, kterou jsem svým rozhodnutím ztrojnásobila. Poprat se zcela s nečekanými pocity a strachy, které se pojí s láskou k vlastnímu dítěti. Byly momenty, kdy jsem měla pocit, že to neunesu, ale není duše, na kterou to přehodit. Naučila jsem se šetřit svojí energii, aby vždycky zbylo, když je potřeba. Naučila jsem se znovu nabíjet, aby bylo pro nás pro všechny dostatek. Pochopila jsem, že být obětí systému, špatné nálady a destruktivních myšlenek není cesta, kterou si zasloužím já, můj partner nebo moje děti.
Odměnou je mi tisíc a jedna věc, které se pojí se spokojenými kluky, kteří jsou vychováváni tak, jak bych si přála, aby vychovávali své děti. S láskou, pozorností, s vědomím vlastní důležitosti a sny, v nichž je budu podporovat, dokud budu živá. Protože co je víc? Než být bez předsudků, sebevědomý a zachovat si lehkost dětské fantazie, která přináší zázraky?
Žijeme v době, kdy pomalu padají předsudky o tom, že holka má být do třiceti vdaná. „Dodělala jsi školu, tak kdy už budeš mít děti? A vdávat se budeš kdy? Jediný smysl života, je mít děti, jinak žiješ nazdařbůh!“ To jsou všechno názory generací, které to s vámi pravděpodobně myslí dobře, ale po bližším ohledání, jsou to lidé, kteří své životy mnohdy projeli na plné čáře. Žili v zajetých kolejí stereotypů svých rodičů a jakoukoli revoltu v životě pohřbili šeptem do vrby. Stačí se jich zeptat: „A ty seš ve svém životě šťastný?“ Velmi rychle poznáte, jestli dotázaný sklouzne ke klišé, které se v daný moment očekává. „Neměl jsem na výběr. Ani nevím, jak to mohlo být jinak. Tuhle otázku jsem si nikdy nepoložil. Osud tomu tak chtěl.“ A jiné dech beroucí odpovědi…
Dopřejte si čas na svá rozhodnutí. Berte si příklady z lidí, kteří vybočili z řad, kteří dokázali věci neobvyklé. Buďte odvážní, ptejte se sami sebe, co chcete a nedejte na ostatní, kteří by vás rádi viděli na bezpečně vyšlapaných cestičkách prověřených generacemi. Většinou jsou to životy průměrné a bez šťávy. Jsou to lidé se zašlapanými talenty a nesplněnými sny. To není kritika, to je fakt bez špetky posměchu.
Neznám univerzální recepty na štěstí. Jen vím, že přijímat zaručené recepty od ostatních se nevyplácí. Najděte si svoje recepty a upravujte je během života k vlastní spokojenosti. Nešeptejte do vrby, zavolejte mi a váš individuální recept štěstí namícháme tak, aby se vám udělalo dobře.
Vaše Dagmar