Znáte to. Jednoduchá otázka: „Jaký ten člověk vlastně je?“ Zamyslíte se a když nevíte a chcete být přece jenom slušný, řeknete: „Jó, je takový hodný.“ Pardon, ale hodný člověk je i ten, který netrhá mouchám křidélka.
Buďte nějací. Je lepší být „ultra bitch“ nebo nadšený zahrádkář, než být nijaký. Alespoň stojíte za komentář, za popis charakteristiky vaší persóny. Stojíte za zamyšlení. A protože vás ženou nějaké vnitřní síly, tak i máte-li neduhy, problémy, návyky, tak máte dostatek energie změnit, co se vám nezdá nebo na sobě nelíbí.
Mám štěstí na klienty. Neměla jsem ještě klienta, který „byl hodný“. Vždy se našla nějaká vášeň, která ho charakterizovala. A ano, snad je to i mým nastavením vidět v lidech známky života, než tlející mrtvoly za živa.
Pěstujte cokoli, co vás baví. Formujete vaši osobnost a stanete zajímavými pro ostatní. Pokud máte svá přesvědčení a názory, tak podle nich konejte a žijte. Nebuďte leklé ryby.
Včera jsem se urazila. Vzala jsem svého psa Lili na veterinu na obyčejnou generálku a dozvěděla jsem se od neznalé a prostořeké sestřičky, že můj pes je morbidně obézní! Pardon, morbidně? Není jen tlustá nebo trochu při těle, ale je morbidně obézní?
Moje historie na této veterině sahá do dob Bedřišky, což byl můj drsnosrstý jezevčík, který se mnou vystudoval práva, chodil se mnou na mejdany a do barů a měl lehčí nadváhu, ale bylo to způsobené mladistvým a nestřídmým studentským životem se mnou. Poprvé jsem přišla k tomuto veterinářovi, on se na ní podíval a sladce se zeptal: „Chodíte ráda na procházky? Ano. A třeba i do hor a do kopců? Ano. A vezmete někdy Bedřišku s sebou? Ano. Tak prosím Vás, příště až půjdete, vezměte ji na opravdu vysokou horu a z ní ji potom skopněte dolů. Prosím? No bude to lepší a rychlejší smrt, než ji užrat zaživa.“
Nic naplat, zaujal mě. Tím, jsme spolu zahájili spolupráci v péči o mé psy. Přemýšlela jsem, jestli má i jiné klienty než mě, protože tenhle dialog možná vydržím já, ale co taková stará majitelka psa, která krmí svého psíka buřtama?
Náš vztah se prohloubil, když jsem jednou vpadla na veterinu špinavá, v roztržené sukni a s malým štěnětem v ruce. Šla jsem si po Pařížské ulici v gala, hřívu načesaných vlasů, spokojená s mým „pipi“ stylem, kabelku LV ležérně přehozenou přes rameno v dlouhých šatech s vidinou koupit si jinou další kabelku. Strašné vedro, make up mi pomalu tekl po krku, ale nic na světě mě nemohlo zastavit před skvělým shoppingem. A přeci zastavilo. Pohled na bezdomovce, který seděl přede mnou na ulici se štěnětem téměř padlým žízní.
Došla jsem k němu, nozdry se mi rozšířily, zátylek se nakrabatil a říkám: „Dej tomu psovi napít!“ Znuděně zvedl hlavu, řekl mi nějakou sprostotu, lehce kopnul do psa a řekl mi ať táhnu… V ten moment se mé oči zalily krví, odhodila jsem kabelku, šlápla frajerovi do rozkroku (tím si roztrhla tu dlouhou sukni), podpatkem ho připíchla k zemi, čapla ho pod krkem a něžným hláskem jsem zařvala: „Kolik ten pes stojí a přestaň nás tady vydírat přes psy, když ti to nikdo nežere!“ Tak nějak jsme se přetahovali, já po něm hodila dvoutisícovku, vyrvala psa ze spárů, pohodila hřívou, zvedla kabelku, zapomněla na shopping a jela k veterinářovi. To byl můj příběh s Lili.
Přijela jsem domů, vyprávím srdceryvný příběh se štěnětem svému manželovi, on chvilku poslouchá a říká: „Zlato, proč musíme mít všechno z Pařížské?“
Lili je ztělesněním pochopení nálad své paničky, je směsí všech myslitelných ras psů, je charakterní, odezírá ze rtů a je to moje kámoška. Na mrknutí okem zabije hypotetického vraha i při své podvraťácké výšce. Zakousnutá ve stehnech různých řemeslníků chodících k nám netušíc, že se nad nimi stahují Hitchhokova mračna. Nikdo, tedy opakuji nikdo, nemůže hanit Lili včetně hodnocení toho, že nemá předepsanou postavu a míry, neb je mírou a postavou všech. Je svoje a tím je krásná.
Domnívám se, že své psy a děti si člověk může pomlouvat jen sám a nikdo jiný.
A co je pointou?
Žijte pro něco, nepřežívejte. Ať vám zájem a vášeň kouká z oka.
Zbavte se lidí, kteří zamořují nudou váš životní prostor. Lidí, kteří nic nevyzařují, nic nepředávají. Radši se věnujte sobě. Nejhorší je nuda a průměrnost. Buďte nějací, ať se o vás dá něco říct a vzbuzujete zájem a fantazii ostatních.