„Jsem starej vůl“ řekl mi klient na začátku procesu koučování. „A víte, co je nejhorší? Nemám to komu říct. Všichni kolem mě to už totiž dávno vědí.“
Odvaha zhodnotit svoje ego, které zpravidla nabývá s věkem na síle, je záslužná vlastnost. Pravděpodobně si oddechnou všichni kolem vás. Kromě toho, to má životadárné účinky na vlastní psyché a kvalitu života vás samotných. Když poopravíte přístup, máte šanci na změnu a netrápit se žaludečními vředy.
D.R. Hawkins popisuje ego jako: „…shluk návyků, jak vnímáme svět a život“. A jak víme, návyk je tolikrát opakovaná činnost nebo chování, že se stává součástí naší osobnosti. A my přeci svoji osobnost měnit nebudeme. Byla to dřina a odříkání, abychom se vytvarovali do momentální podoby… Takové, jací jsme, nás znají partneři, děti, kamarádi, sousedé a všichni v práci. Nemám pravdu? D.R. Hawkins k egu ještě dodává: „…Styly chování jsou ceněny a váženy. Každé chování má své výhody, lze jím imponovat nebo jím ovládat. I v postoji ztroskotance je skrytý určitý zisk pro ego“.
Co poodstoupit a přiznat ostatním právo na názor, ať je jakkoli „pošahanej“? Pro jednou se podívat jejich optikou bez subjektivního hodnocení?
Velmi si tím ulevíte. Vytvoříte prostor pro konstruktivní diskuzi nebo nedojde vůbec na nic. Můžete dojít k závěru, že nemá cenu reagovat vůbec. Přestanete se rozčilovat nad „do nebe volající“ omezeností a tupostí jiných. Pochopíte, že v daný moment nemohou lidé kolem vás reagovat jinak, protože jsou v zajetí svých návyků a diktátu společnosti, ve které žijí. Když na mě v projíždějícím autě někdo ukáže prostředníček, posílám mu vždy vzdušné polibky. Kdo myslíte, že má v té chvíli hezčí den?
Klienta, který začal pracovat na svém egu a přístupu k ostatním, vedl tento osobní příběh: „Mám několik potomků. Nikdo z těch, kterým jsem vnutil moji cestu, zaplatil konkrétní vzdělání a naplánoval pokračování v mém businessu, není v životě šťastný ani úspěšný. Ti, kteří se mi vzepřeli a tím se připravili o mou podporu, žijí spokojený a naplněný život. A tak se ptám, čeho jsem vlastně dosáhl a jak jsem svým dětem prospěl?“
Změna chování a návyků není o slabosti. Naopak, je to cesta darovat si více vnitřní harmonie a radosti ze života. Nikdy není pozdě opustit stádo starých volů a dát životu nový smysl.
Vaše Dagmar