Je to jednoduché. Nikdy nebudete perfektní. Nejde to. Neb jste sami sobě krutými soudci, nikdy pod tíhou argumentů vašeho mozku, nemůžete vyhrát. Čím dříve si uvědomíte tento fakt, máte šanci začít a zažít spoustu hezkých a zajímavých chvil. Máte šanci něco skutečně dokončit, znovu se seznámit, mít znovu radost ze života.
Kolik znám lidí, kteří inteligencí měli na dostudování vysokých škol a vzdali to. Vzdali to, protože nebyli pocitově připravení na zvládnutí zkoušek. Nenaučili se dostatečně. S tímto pocitem podstupovat pět let semestr po semestru při každé zkoušce, není k žití. Vy si myslíte, že se můžete na konkrétní předmět naučit tak, že vytřete zkoušejícímu zrak? Vyučujícímu, který kromě přestávky na oběd, se celý život věnuje své problematice?
Ve chvíli, kdy si sobě ulevíte od perfekcionismu, ulevíte i ostatním lidem. Začnete je brát i s chybami, s nedokonalostmi, začnete je vnímat lidsky. Nikdo není perfektní. Všechno, co se vám na druhých protiví, je zrcadlem toho, co nemáte rádi na sobě. A protože to na sobě ve skrytu duše nesnášíte, dáváte to sežrat jiným. Pohrdáte jimi za nepřipravenost, za neznalost či za špatný výkon. Uvědomte si ale, že tito lidé mají proti vám obrovský náskok. Mají za sebou zkušenost, která možná nebyla perfektní, ale z ní mohou čerpat dál. Mohou se z ní poučit a pomalu trénují na svoji dokonalost. Vy máte jen svůj perfekcionismus, který vás brzdí a maximálně hrubou představu, jak byste to udělali vy na jejich místě. Bohužel představa a realita, jak víte, je velmi odlišná.
„Štěstí přeje připraveným!“ Ano, to platí do momentu, než si slovo připravenost špatně přeložíte na metu dokonalosti. Permanentně se na něco připravovat postrádá lehkost bytí. Stále nejste připraveni, máte mezery, rezervy, chtělo by to víc a víc… To je řehole, která nemá žádný výstup, nikdy nevyzkoušíte, jestli to může fungovat. Ztratíte „drajf“ a spojení s realitou. Ujede vám vlak. A to můžete být na „to konkrétní“ o co vám jde, připraveni, jak chcete. Přeskočí vás ti méně připravení s lehkostí a drzostí, která ovšem může být korunovaná jejich úspěchem. Vy jste jim totiž do konkurenčního prostředí neskočili. Vy nejste jejich konkurenti, vy, sedíte doma a z povzdálí přihlížíte a brbláte. Díky vám, mají volný ring. Mají skvělou šanci prosadit se.
OCEŇUJE SE LIDSKOST, SPONTÁNNOST A NEDOKONALOST!
Samozřejmě, vždycky se najdou „brbláci“, kteří budou očerňovat a zpochybňovat vaše úsilí. Uvědomte si, že to jsou zpravidla lidé, kteří sami ničeho významného nedosáhli. Buď se báli, vymlouvali nebo perfektně připravení čekali a sami do boje nikdy nevyrazili. Takže pochopte, že vy, kteří jste jim nastavili zrcadlo odvahy a přeskočili je, vás mít rádi nemohou.
Co z této úvahy vyplývá?
Začněte, ať je to, co chce, tak vyrazte do světa. Zkoušejte své znalosti, konfrontujte živé situace s tím, jak jste si schopni poradit. To vás posune dál. Tyto zkušenosti vám ukážou cestu, o které jste možná ani nevěděli.
Samozřejmě přijímejte zpětnou vazbu. Opravdu, je asi zbytečné věnovat své úsilí a energii pro to, stát se topmodelkou, pokud máte metr padesát, sedmdesát kilo a platfuss po babičce.
Je asi zbytečné bojovat o to, stát se vědcem v oblasti matematiky, když s vysokou matematikou jste skončili ve třetí třídě, třeba jako já. Na škole jaderné fyziky jsem byla jednou, a to jen proto, že jsem byla ve svízelné situaci a hledala toaletu. Poté, co téměř došlo k nejhoršímu, protože na této katedře diskriminují ženskou část populace, jsem vylezla a posvátně se procházela po půdě alma mater budoucích jaderných fyziků. Poprvé a naposledy, protože mám sebereflexi…
Pokud máte pocit, vášeň a cíl jít si za svým, tak běžte. Už jen z pohledu těchto atributů budete o dané věci vědět už teď nesmírně mnoho. To je start a během cesty se budete zdokonalovat.
Nezapomeňte, život musí klokotat jak na straně emocí, tak v pestrosti zážitků a zkušeností.
Historie se neptá na cestu úspěchů a neúspěchů k vytyčenému cíli. Ta registruje až finále úspěšných osob. Tito lidé padali, pochybovali a zase vstávali. Teď už možná skoro perfektní, ale začínali jako vy.
Nebuďte váhavými střelci! V přírodě byste pošli hlady, nic neulovili a v džungli dneška velkoměsta, vás jinak bude čekat jen paběrkování ve stínu neperfektních úspěšných.
Držím vám palce!
Vaše Dagmar