Můj bratr ve svém relativně nízkém věku jednou poklekl na zem, vztáhl ruce k nebi a poprosil: „Nedej bože, abych jednou někdy potkal něco podobného jako je moje sestra!“ Hluboce mě to urazilo. Naopak by měl být šťastný, že vyrůstal vedle něčeho tak impozantního a oduševnělého jako jsem já. Nebo ne?
A jak prosil, tak má. Jeho protějšky jsou nejenom fyzického opaku mně, ale také náturou. Povahou jsou to milé a skromné bytosti, obdivující mého bratra. Tak podívejme, čím jsem mu prospěla do života.
Sourozenectví jsou nucené předem nastavené neměnné pakty. Nikdo se neptá „chceš, nechceš mít bratříčky, sestřičky“. Je to libovůle rodičů, kolik nástrah v podobě sourozenců vám život přinese.
Vedle sourozenců se učíte, jak vyjít s druhým, jak nejlépe přežít, jak se obohatit, nejméně ztratit a všem jiným sociálním intrikám, které v životě použijete. Současně zjistíte, že nebýt sám je také výhoda. První směnné obchody, spiknutí proti rodičům a pocity výhry. Sdílená tajemství a strachy nad prozrazením. O kolik jsou jedináčci ochuzeni. Nespornou výhodu ale vidím v tom, že budou sami dědit. :-)
Svého o pět let mladšího bratra jsem, do doby co jsem měla navrch, poměrně trápila. V určitém období šel dobře přeprat, pak se síly obrátily a já jsem si začala chodit stěžovat, že mě brácha bije a většinou jsem uspěla. „Podívej se na ni, sotva drží pohromadě a ty ji mlátíš!“ Chacha! Jsem se za zády mamky smála. Dýchat kyslík jsem mu vnitřně povolila snad až v jeho patnácti letech, kdy jsme si spolu mohli zajít na pivo a já pochopila, že docela bravurně reaguje na světlo a na tmu.
Neb je můj bratr statný a líbivý typ, velmi se mu osvědčila taktika se vzpomínáním na jeho dětství, které prohlašuje za velmi smutné. Byl trápen starší sestrou a své místo si musel obhajovat v rodině velmi tvrdě. Slečny tento protiklad mužství a nelehkého dětství vnímají velmi intenzivně a mají k němu mateřské pudy. Historka pěkná, jen naši maminu to vždycky zvedne ze židle vztekem a oprávněným, protože jestli někdo, tak mamka byla ztělesněním lásky a spravedlnosti. Ale holt historie se neptá.
Jak říkám. Sourozenci nám spoluutváří charakter, vnímání a pohled na svět a na lidi. Velkou míru v tom hrají rodiče. Vždy se snažit o spravedlnost a rozdávání lásky stejnou měrou, by měla být priorita číslo jedna. Nenechat pocity deficitu lásky ve svých dětech. Tento nelehký oříšek zažívám já v přímém přenosu. Tři synové vyžadující absolutní lásku z mé strany, kteří si hlídají rozdávání mé pozornosti. Jsem soudce v mnoha jejich bitvách a přích. Nenadržovat a být spravedlivá mě stálo již mnoho lahví vína a času v meditacích.
Když mi síly docházejí, vyhrožuju jim, že my s manželem zdechneme a oni si zbydou. A že jsem opravdu zvědavá, jak ten život spolu zvládnou. Ve svém srdci ale vím, že skvěle. Budou mít v sobě oporu a žít s pocitem, že ať se stane cokoli mají svoje bratry, kteří pomohou. Tak jak to mám já se svým bráchou.
Dejte svým sourozencům šanci, stojí to za to!
Vaše Dagmar